|
|
Komentář:
1. status či funkce oponenta. Tato funkce byla stanovena kdysi dávno, důvodem bylo řešení
mocenských sporů. Očekávalo se, že tvůrce hlasu oponeta vyhoví nebo že hlas
oponeta bude alespoň podnětem k úvahám a hlavně nápravě. Realita však ukázala možnost
zneužití a vznik trvalé konfrontace.
Alternativou je doplnění dimenzí o skupinu, pro kterou je stvoření určeno, tedy pro
klienty, konzumety či konečné spotřebitele a jim je přiznáno právo se ke stvoření
vyjadřovat s ohledem na oprávněné zájmy a funkčnost celého systému. Tvůrce nebude
mít na své tvůrčí úrovni žádné oponenty.
2. duchovní podoba neboli astrální podoba duchovních bytostí byla často předmětem
sporu, protože bohové se chtěli svojí podobou odlišovat. Člověk byl stvořen k
obazu božímu, má stejnou duchovní podobu jako bohové, tvrůci. To vedlo ke sporu,
vesmírní reptoidé chtěli mít podobu stejnou. To se řešilo tím, že se kolem nich
rozzářila aura příjemného světla a jejich podobu ukryla. Aura spotřebovala negativní
energii a pak začínala pohasínat. Aby ji reptoidé udrželi, vyžadovali provokaci
negativní energie. Aby se odstranila základní příčina vzniku a provokace negativní
energie, nabízí se všem možnost humanoidní podoby.
3. na počátku věků byly tvůrcům dány k dispozici všechny duchovní principy za
účelem prověření ve hmotné realitě. Lidé dostávali do svého ega duchovní
principy a na jejich základě jednali. Problém nastal s principy mocenskými a násilnými,
které se podařilo odstranit až nyní. Jakmile se objeví další princip podporující
aroganci a mocenskou zvůli, bude se likvidovat. Vytříděné duchovní principy, které
jsou zdrojem především osobních schopností, jsou k dispozic všem. Pokud kdokoli svůj
duchovní princip obhájí, nebude mu odebrán. Kritériem je jeho funkčnost a oprávněnost
v záměru dalšího stvoření.
4. přidělení vlastního časoprostoru nebo území pro neomezenou moc kteréhokoli
subjektu má vyřešit mocenské boje. Každý může mít své malé království za předpokladu,
že přijme tento systém, to znamená, že bude respektovat cizí soukromí. V pozemské
praxi by to pak znamenalo základ pro dělenou moc, národy a velmoci by mohly pouze
spolupracovat, nemohly by vytvářet své kolonie a všechny regiony, včetně vesnic by
si mnohé své záležitosti ošetřily bez vnějšího mocenského zasahování.
Všechny tyto dispozice a změny se týkají metafyziky, uplatní se především v oblasti
magie a stvoření. |