 |
Mocenské nástroje |
|
|
||
| Naše historie má
logickou kauzální souvislost již od doby Atlantidy a vlastně od stvoření člověka a
jeho přijetí poznání a vlastně ještě z doby před hmotou. Bezprostřední lidskou
historii však tvoří sociální systém poddanství známý jako Římská říše.
Systém nedlouho po svém zavedení zcela zlikvidoval národ a říše upadla a systém se
přestěhoval k národu jinému. Tak známe Římskou říši národa římského,
galského, německého, ruského a nyní čínského a korejského. Jde vždy o sociální
systém založeném na rozdělení společnosti na elitu a poddané čil plebs, se silnou
ideologií blokující lidské poznání a moudrost. Systém likviduje lidskou tvořivost
a nedovoluje alternativu ideologickou nebo duchovní, ani správní ani finanční. Bere
lidem všechny radosti a kriminalizuje lidskou sexualitu. Základní ideové vybavení
Římské říše tvoří Pět knih Mojžíšových a systém byl dotvořen za doby
adoptivních římských císařů. Člověk je ve své podstatě velmi ovlivnitelný a přizpůsobitelný a pokud nepozná nic lepšího, pak každý svůj status bere jako standard a neřeší ho. Pokud ovšem poznal lepší život a jeho životní úroveň klesá, pak je schopen provést cokoli, včetně zaprodání se a kriminality, jen aby si svůj žvotní styl udržel. Člověk je ve své podstatě biorobot srovnatelný s hardwarem počítače. Pracuje podle programu, který přijal. Na straně druhé jeho přirozenost je dána jeho "biosem", jeho libidem, ne vše mu působí příjemné stavy. Životní program a životní styl, který člověku přináší uspokojení, člověk přijímá lépe a ostatní opouští, jde však o to, zda se s tímto seznámí, zda ho pozná a zda nemá vůči němu odmítající předsudek. Tato lidská podstata tedy směřuje k duchovnu a ukazuje, že duchovno, spiritualita je pro lidské jednání a osud rozhodující. Je silnější, než člověk sám, než celé lidstvo. Kdo ovládne lidskou spiritulalitu, nakonec ovládne celé lidstvo. Na tomto poznání je založena celá současná světská moc. Dalším vlivným souvisejícím prvkem je kredit, karma, hodnocení. Lidé ve své přirozenosti jednají způsobem, který považují za dobrý, tedy takový, který má kredit. Nyní je však kredit vázán na finanční prostředky, původně zlaté mince, později papírové bankovky, nyní pouhá čísla kdesi zapsaná. Systém je výsledkem mocenské zkušenosti přesahující dvacet milénií a úniku z něj není. Člověk odmítající systém se stává bláznem a invalidou, možnosti jsou omezeny zákonem, který ovšem zákony neplatí pro všechny, poznání je lidem odepřeno a překryto planými teoriemi kauzalitě a realitě velmi vzdálenými a nic neřešícími, funkce jsou přidělovány na základě konformní příslušnosti, kredit je vázán na finance, takže se nedělá, co je dobré, ale za co je dobře zaplaceno a kdo si žije nad poměry, budí závist a pozornost svého okolí. Lidé nemají ani čas ani peníze, od správců se žádá věrnost systému a za to dříve měli dobré sociální zajištění. Jenže doba se mění a do vrstvy elity se dostali mnozí další, elita je velkým a konkurečním slepencem všeho možného a ekonomický úpadek uvnitř elity vyvolal konkurenční boje a napětí. Tak lze očekávat, že i části elity, především části tvůrčí, budou mít zájem o změnu systému na systém anarchální, spolupracující. |
