lg_blog.gif (11652 bytes)

Pozemská harmonie

lg_menu.gif (1813 bytes)

  Mám na mysli něco jako pozemský ráj, ale na tento pojem už má kdosi patent. Jde mi o uspořádání vztahů na všech úrovních mezi subjekty tak, aby vše ve společnosti fungovalo jak má a všichni jsme byli spokojení. Víme už, jak by to všechno mělo fungovat, ale prosazení je obtížné až nereálné, protože žádný člen skupiny nebude a nemůže jednat proti jejim zájmům. Je tedy nutné vytvořit skupinu vyšší na úrovni Univerza, jakési OSN, které nebude sloužit jedinému systému, ale skutečně všem skupinám na planetě a v jejich prospěch. Jde samozřejmě o dlouhodobý proces, jehož prosazení může být docíleno veřejným míněním nebo nějakou formou přinucení. Vizi lze ovšem předložit k uvážení hned.
Předkládám tedy několik zásad, na jejichž základě by se budovala spravedlivá a fungující společnost a současně jde o teze pro vyhledání souvěrců a realizátorů tohoto tvůrčího díla. Na konci celé cesty bude vytvořena kauzalita vztahů, něco jako přírodní zákony v oblasti humanitní.
1) pokud zde vznikla jakákoli organizace s programem nápravy světa, byla ihned infiltrována mocenskými vlivy a konformními osobami a její program postupně přizpůsoben stávajícímu mocenskému systému. Tomu by se mělo předejít absencí organizace, důraz je kladen na jednotlivce, kteří se s programem seznámí a budou schopni jej samostatně nebo v malé skupince prosazovat, budou mít vliv na veřejné mínění.
2) každý člověk je jiný a má jiné potřeby, jiné prožívání, zájem o svůj vlastní životní styl a také má každý určité osobní dispozice pro plnění životního poslání nebo produktivní profese. Zvlášť tedy musí být stanoveny zásady pro vztahy vnější a pro soukromí.  Každý člověk ať si vyhledá svého souvěrce se stejnými životními plány a stylem, lidé, kteří se pro společné cíle vzájemně doplňují a ve svém soukromí ať si žijí vlastním životním stylem. Podmínkou je, že nikdo v žádné skupině nesmí být držený násilím, že může na základě svobodné vůle přejít do skupiny jiné.
3) tak, jako každý člověk má svůj talent a své schopnosti, stejně tak historie profilovala i etnické a sociální skupiny. Pokud jde zde předpoklad solidární spolupráce, mohou skupiny působit ve společném časoprostoru. Konfliktní a parazitní skupiny musí mít svůj vlastní časoprostor, například své vlastní území a mimo něj nesmí mocensky působit.
4) na planetě jsou přírodní obnovitelné a neobnovitelné zdroje, které mohou udržet současnou technickou formu civilizace po dobu asi 4 milénií. Spolu s tím, jak se budou přírodní zdroje tenčit, musí ubývat neproduktivních oborů. To by mohlo být ošetřeno účelovým řízením inkarnace.
5) globalizace byla vyústěním stávajícího nastavení mocenského správního uspořádání. Výroba soustředěná do jedné oblasti vyvolává mnoho problémů, musí být stejnoměrně rozdělena po celém světě a každý kontinent musí být samostatnou velmocí. Nižší politická správa pak musí být realizována na základě dělené moci. Funkcí politické správu je zajištění hmotných životních potřeb.
6) pro spokojenost a úspěch člověka jsou velmi důležité vztahy uvnitř profesního a zájmového kolektivu. Pokud jde o zájmový kolektiv, pak je nutné, aby každá zájmová skupina měla svůj realizační prostor, aby nebyla diskriminována. Kolektiv pracovní zase má být solidární s vedením firmy, nikdo nemá být pracovně přetěžován a možnosti civilizace dávají každému člověku dostatek životních sociálních jistot, dostatek volného času a dostatek možností, jak jej účelně vyplnit. Pokud tomu tak není, stala se někde chyba.
7) přenos informací a komunikace mezi lidmi velmi usnadní výměnu informací a urychlí organizací všech forem vztahu. Spolu s tím dostupnost informací na Internetu nám již nyní usnadnil a zklidnil život.
8) je zde i oblast víry, která je pro uspořádání světa velmi důležitá. Monopol víry a ideologie je základem totality. Veřejné mínění totalitu odsoudilo a prosadilo náboženskou svobodu. Pro pohodu a úspěch je tedy nutná náboženská a názorová svoboda a kdo ji nerespektuje, porušuje zákon.
Těchto osm zásad by měl stačit k vytvoření prostoru pohody a úspěchu pro všechny subjekty. Lidské jednání lze pak hodnotit celkově podle záměru, tedy usilovat o názorovou a akční shodu a tolerovat jednání v dobré vůli a dobré víře.