fraktal

		Svět jako fraktál
		Svět je řízen z několika úrovní a na všech jsou stejná pravidla.
		Svět se mění a změna umožńuje proniknout k podstatě systému. Celý správní, politický a sociální systém je vystavěn na několika zásadách, které platí na všech úrovních, rodinou počínaje, před politiky a byznysmeny až pro globální moc. Ten, kdo dal lidem pravidla hry, ony světostavné zásady, je skutečným pánem světa. Všichni ostatní jsou pouze servisní systémy, církvemi počínaje. Celý systém se budoval od Peršanů a Zarathustry snad jako Kristův systém, ale i Kristus, Krišna a další vesmírní bohové mohou také pouze servisním systémem vesmírných reptoidů a starých bohů. Je zde zásada, která ukazuje ještě na vyšší level, jde o zásadu duality dobra a zla, s dualitou přišli sice až Peršané, ale dlouho předem vzájemně eliminovala moc všech skupin. Kdo byl moc silný, tomu se posílil protivník. To platí dodnes. Všichni se vždy těšíme, že naše bitva bude ta poslední a že pak zavládne jednota, samozřejmě podle našich pravidel. Také já se na to těším a moje naděje vychází z přesvědčení, že právě můj systém je pro všechny přijatelný a jistě bude základem jednoty. Kde tedy nacházím ony prvky, které se jako základ fraktálu promítají do všech úrovní správy a vztahů? U Peršanů, ovšem ti dali moc vlkům a ještěrům a tito jim přerostli přes hlavu. Pak určitě v Bibli, ve starém i novém zákoně a snad i v knize Mein Kampf, soudím tak z toho, že kniha je zakázána a praktiky nacistů se v politice uplatnily i později. Které zásady jsem našel? Vítěz bere vše! Tuto zásadu připisuji Peršanům, stejně jako zákaz jakékoli alternativy, vše musí být napojeno na systém. Alternativa je povolena pouze bezdomovcům a zcela nemajetným lidem. Aby se toto vyloučilo, z nemajetných se udělali dlužníci, což je na systém napojuje dokud mají stůl, skříň, židli a postel. Za třetí perskou zásadu považuji rčení "jak nahoře tak dole", což je zásada pro vytvoření fraktálního hierarchického systému. Peršaní také rozdělili lidstvo na vyvolené a povolané, později na elitu a plebs. Tyto čtyři zásady považuji za základ současného správního systému. Další zásady jsou v Bibli. Desatero tvoří hranici mezi mocnými a plebsem. Nepokradeš? Někdo může mít neomezený majetek, jiný nemá na živobytí. Nezabiješ? Někdo je za zabití zabit, jiný se ziskem zabíjí ve velkém. Nesesmilníš? S cizími bohy? Se ženami? Prostí nesmí, elita má milenek podle libosti a své vlastní bohy. Další zásady můžeme najít v epištolách a ve Zjevení. Prostí lidé se nesmířili se svým údělem a v dobré víře se snažili o reformy a reformace. Netušili snad, že stav světa je úmyslně zakonzervován a tak dopadli špatně, v lepším případě se dočkali uznání po své smrti. Když takto do všeho vidím, nalézám snad cestu, jak svět urovnat? Vždyť každá výhoda pro jednoho znamená nevýhodu a ubrat druhému. A ztráta bolí mnohem více než zisk. Sametová reformace tedy určitě nepřichází v úvahu. Jednu cestu bych viděl. Ignorovat tento systém a v případě sankcí se stát mučedníkem. Snad by pomohla medializace těchto příběhů. Kdo je vlastně našim nepřítelem, koho je nutné odstranit pro úspěšné změny ve prospěch všech lidí? Je nutné prosadit změny na všech úrovních současně? Máme na to nějaký nástroj? Snad veřejné mínění? Snad zásah boží? Asi souboj mezi bohy. Komu pomůžeme? Kdo nám slíbí více? Jednu okolnost, která by nám mohla dát velkou naději na provedení změn, znám: když kdokoli chce něco prosadit, aniž by to komukoli sdělil, okamžitě mu to cizí síly zablokují, takže je velmi obtížné cokoli prosadit, stále se musí bojovat a vše stojí moc námahy a peněz. Myslím si, že jakmile si toto mocní uvědomí, budou komunikativnější. Také si myslím, že nyní u nás bohatí lidé nejsou, že všichni majitelé velkých podniků jsou pouze v zástupné funkci a veškerý zisk odvádějí mimo naše hranice. Myslím si, že to tak je od útěku Krejčíře. Uvidíme. Mne si tento svět zařadil mezi blázny, kriminálníky a dlužníky. Až budu patřit do skupiny jiné, budu prosazovat zájmy její.