|
Celý kauzální systém mi
připadá jako dvojková soustava nebo Pascalův trojúhelník, což je v podstatě to
samé. Problémy se otevírají, větví, zjednodušují a uzavírají a jejich složitost
je závislá na počtu kauzálních příčin. Kdyby jedna příčina měla jeden
následek, nic by se nerozvíjelo. Kdyby souběh kauzálních příčin neměl jediný
důsledek, nic by se nevyřešilo a neuzavřelo. Aby to nebylo tak jednoduché, jsou zde
ještě vyšší dimenze, vlastně to tak složité není, protože každé uzavření
problémů otevírá vyšší dimenzi, každý problém nás vrací do dimenze nižší.
Když toto nepochopíte, nic se neděje, je to jen taková systémová poznámka na okraj.
Jen jsem chtěl napsat, že po uzavírání problémů se povzneseme nad problém do
vyššího levelu, na vyšší úroveň. Každá vyšší úroveň se nám pak jeví jako
vrchol moudra, což je dobře. Máme tak stále pocit, že jsme v cíli svého
hledání. Určitě se před námi otevře nový problém, tedy to nebyl cíl, ale
pouze průchozí meta. Nám to ale nevadí, je nám totiž jasné, že jakmile daný
problém vyřešíme, jsme definitivně v cíli, na vrcholu všeho moudra.
Mohl bych napsat, že vrcholem moudra je pochopení, jak funguje dialektika dobra a
zla, ale už nyní je mi jasné, že odstraněním této dialektiky, tedy mocenského
systému, se nám teprve otevírá prostor pro tvůrčí práci. Obsahem zmíněné
tvůrčí práce je vytvoření nového sociálně-správního systému pro lidskou
společnost. Nového tím, že bude řešen z hlediska lidských potřeb, nikoli z
hlediska zájmů cizích božstev a cizích vesmírných mocností. Tento úvod je možná
delší, než popis podstaty současného dialektického systému.
Základní a jedinou myšlenkou motivující celý systém je zlomení tvůrčího
lidského potenciálu Tvůrci z vesmíru. To, že spoléhají na to, že jsme dávno
zapomněli, kdo co zde stvořil, je snad důvodem k tomu, že sdělují, cokoli považují
za účelově prospěšné jejich zájmům. Za oněch 15 milénií, co zde jejich systém
funguje, dovedli ho k dokonalosti a podřídili mu všechny existenční oblasti, kam se
jen člověk může dostat a alternativa se nepřipouští. Samotný princip je však
prostý: především se likviduje lidský existenční prostor tím, že se vše
odklání do extrémů, lidé tomu říkají "ode zdi ke zdi". Všechny snahy
obnovit přirozenou cestu, se trestají. Jako případ uvedu mučení mistra Campanelly
poté, co napsal "Sluneční stát". Samozřejmě, že lidé na své
sociální postavení reagují různě, potřebují realizovat svoji vůli, to je dosud
problematické, a také potřebují uspokojit své sociální a materiální potřeby.
Elita toho má nadbytek, prostí nedostatek. Obě sociální vrstvy však mají s majetkem
problémy. Podle reakce se pak lidi dělí na dobré, kteří spějí k Bohu a na zlé,
kteří spějí k Ďáblu. Lidé si pak své problémy činí tím, že ti, kdo chtějí
alespoň uspokojit své sociální potřeby, se upisují elitě, přijímají konformní
postoje a informace v zasvěcení, ty se týkají jejich nové role, ve které upevňují
stávající dialektický systém tím, že devastují lidský existenční prostor. Kdo
je zcela na dně, přijímá nabídku Ďábla (bohyně RA), ten nabízí splnění
přání za stejných podmínek, jenže na straně zla. Kruh je uzavřen.
A jaké jsou další osudy? V bílé rase neplatí zákon karmy a inkarnace,
protože člověk se po své smrti stává energetickým stoupencem svého boha, ztrácí
své ego a ve službách magie slouží svému systému, svému Bohu.
A co s tím? Stačí systém odmítnout a jednat podle svého svědomí. I tato
cesta byla dříve uzavřena energiemi bytostí, které se vzdaly svého ega, své
osobnosti a nechaly se deklasovat na pouhou energii pro magii. Tyto energie jsou v této
době již odstraněny a tím se otevírá prostor pro osobní cestu, duchovní růst a
nezávislé duchovní a sociální alternativy.
Příští sociální systém budeme tvořit na základě zásady "každý
musí dostat o něco víc, než potřebuje". Lidé si musí vytvářet finanční
rezervy pro případ krize a pro možnosti investic. Systém půjček se neosvědčil a v
současné době byl příčinou mnoha lidských tragédií a také krizí celého
finančního systému. Finanční rezervy obyvatelstva jsou zcela určitě i pojistkou pro
finanční krizi společnosti. |