lg_blog.gif (11652 bytes)

Čarujeme všichni
menu

Zcela světské téma
O síle myšlenky jsme slyšeli všichni, ale málokdo si uvědomuje souvislosti a obsah toho sdělení. Myšlenka ve formě programu a dat nás řídí stejně jako počítač. Rozdíl je v tom, že počítač sám sebe i počítače jiné programuje pouze omezeně.
Co všechno je považováno za čarování, ať již vědomé nebo nevědomé? Pokud se dohodneme na definici, že čarování je každá myšlenka, která zasahuje do života jiné osoby nebo skupiny, pak do čarování patří i pozdrav "dobrý den". Jde o důležitou formu komunikace, která ujišťuje příjemce, že vztahy jsou dobré. A pokud přejeme komukoli cokoli, pak čarujeme. Nemám však v úmyslu připomínat formy na které jsme si zvykly a které nikomu neubližují, naopak by nám v životě scházely. Mým záměrem je upozornit na čarování a nevědomou magii, tedy myšlenkové konstrukce, kterými škodíme sobě i svému okolí.
Je zde například doporučení "nikomu nepřej nic zlého". To asi zná každý. To bychom měli skutečně dodržet. Přicházejí k nám také vize nehod a neštěstí, vidíme je docela reálně jako zlou předtuchu a pak už jen s obavou čekáme, kdy se to stane. Měli bychom vědět, že předtuchy k nám přicházejí proto, abychom se k nim vyjádřili. Pokud předtuchu odmítneme, vyšleme myšlenku, že se to stát nemá, pak se to nestane. Proč to tak je? Ti, kdo se tím baví, přenášejí alibisticky odpovědnost na lidi.
Mnozí mají snahu nám přát, aby nám Bůh požehnal. Tito lidé snad myslí na naše nejvyšší dobro, ale jak by asi reagovali na naše slova: "ať ti sám ďábel žehná!" ? Požehnání je zcela určitě vstup do našeho soukromí, což mohou akceptovat jedině sověrci, tedy ti, kteří k žehnajícímu Bohu patří.
Největší škodu nám čarování však působí v oblasti vztahů. Hlavně ženy prosí Boha, anděle, vesmír a jiné síly, aby jim zajistily vztah. Tyto síly zpravidla vyhoví, ale zajistí pouze závislost, kterou partner vnímá velmi negativně, manipulaci si uvědomuje a má snahu vztah opustit, což mu zpočátku nejde, ale později, až je jeho vůle dostatečně silná, uteče ze vztahu a už ho nikdo zpět nedostane. Lásku nám nikdo zajistit nemůže, o tu musíme usilovat sami svým přístupem, vyladěním a společnými krásnými prožitky. Místo proseb je proto mnohem lepší si vše zajistit vlastními schopnostmi, v realitě do vztahu investovat, vytvářet pěkný vztah, dát partnerovi co od vztahu očekává. Však za všechno se platí a nejbolestněji za pomoc "nebes" a bohů. Je to stejné, jako bychom si z banky půjčili peníze. Dluh pak splácíme vlastní duší. Je však pravda, že ne každý si uvědomuje cenu své duše a své svobody.