|
|
Mezi
námi jsou bioroboti a masochisté, ale my to rozhodně nejsme.
Tak tohle tvrzení bych si rozmyslel, protože z určitého pohledu se za bioroboty a
masochisty můžeme považovat všichni.
Neprve bioroboti: za biorobota považujeme člověka, jehož vůle je omezena a pod vlivem
vyšší inteligence nebo manipulující mediální manipulace. Současně víme, že
náš život je do určité míry předurčen osudem a kdo zkusil svůj osud v něčem
změnit, tak se musel dlouho a někdy zcela marně snažit. Poznal jsem také, že stačí
jediná myšlenka, jediný přijatý názor a změní se náš postoj k čemukoli
zcela zásadním způsobem. Proto jsme se naučili říkat: "nikdy neříkej
nikdy" a "možné je všechno" a také: "ničemu se nedivím". A
jak z toho ven? Snažme se dělat cokoli smysluplného, co nám přináší uspokojení -
a pak se tímto trápit nemusíme, zejména pokud plníme své životní poslání.
A proč masochisté? Člověk je nastaven tak, že hodnotí ve svém prožívání
změnu. Nejsme schopni hodnotit kvalitu svého prožívání, pouze jeho změnu. Když
studentům začly v únoru svítit do oken světlomety, aby ukázaly krásu jejich
studentského domova, bylo zle a plno stížností. Když světlomety svítily už od
září s prvním dnem nástupu, vzali to všichni jako samozřejmost. Nikde není
napsáno, že světlomety nesmí v noci svítit do oken, zvláště, když jsou v oknech
rolety. Ať prožíváte cokoli, vždy se najde něco, co může způsobit velkou radost a
potěšení a vždy jsou k dispozici nějaké emoci jako životní energie. Čím se máme
lépe, tím více může být důvodů k nepřijemnostem. Čím hůře jsme na tom, tím
více příležitostí vnímáme jako zlepšení, byť jen přechodné.
Tak jsme se naučili žít s těžkostmi, přijímáme celou řadu zbytečných zákazů a
omezení a těšíme se masochisticky z toho, že když budeme hodní, tak nebudeme mít
problémy.
A jak z toho ven? Můžeme si vytvořit své malé království, odejít do
ústraní. Boj s tímto světem nám nepřísluší. Lepší je ale vyhledat a přijmout
lepší program ve skupině, která přeje pozemskému člověku a která podporuje jeho
další úspěch a růst. |