 |
Analýza procesů
přelomu 20. a 21. století |
| Procesy změn, které lze nazvat
"Zánik Říše římské" nastaly postupně v průběhu 20. století a
vyvrcholily na přelomu milénia, když k této době byla zaměřena pozornost lidstva.
Na lidské úrovni jde o změny sice logické a kauzální, leč| nezvladatelné a
pragmatické. Na vyšší úrovni jde o změnu sociálních a mocenských vztahů
řešených na úrovni magie a na úrovni nejvyšší tvůrčí se jedná o změnu v
tvůrčí strategii, když předchozí tvůrčí teze a snahy selhaly a vyčerpaly své
možnosti. Přitom velkolepé cíle a výsledky, kterých bylo dosaženo, jsme mohli mít
s mnohem nižším nasazením. Spory o tvůrčí strategii jsou dlohodobé a jejich první projevy se objevily ještě před vznikem hmoty. Jde o vize jediné ideální cesty pro všechny a naproti tomu cesta spolupráce silných osobností. Zpočátku podmínky přály první alternativě, protože tehdy počet existujících archetypů byl nízký, později však se počet archetypů zvýšil a vznikla potřeba otevření více existenčních cest a nutnost spolupráce mezi archetypy a entitami. Na zásadách jediné ideální cesty pro všechny vznikla Římská říše, což ovšem již bylo promítnutím dlouhodobých tvůrčích záměrů do reality. Nejvyšší autoritou byl Kristus a základní myšlenkou bylo dobré postavení pro osoby a bytosti konformní a znevýhodnění oponentů. Aktéry byly Peršané, nejvěrnější služebníci Kristovi, tito jako entita vznikli spojením Asyřanů a Sírianů. Na základě Smlouvy se spojili se Židy a těm svěřili oblast kreditu převedeného na finanční ohodnocení. Byl zcela zlikvidován Babylón jako vážný oponent, jako subjekt podporující alternativní tvůrčí cestu. Babylón byl sice poražen vojensky, ale nebyl poražen na úrovni magie, proto jeho odkaz zde zůstal jako tvůrčí stopa ve všech civilizacích. Zatímco Babylón stavěl na síle osobnosti, Řím osobnost potačoval až zcela zablokoval osobní duchovní růst. Pro udržení vlastní moci musel římský systém zcela skrýt své principy a mocenské záměry, když vše, co se dostalo na známost veřejnosti, bylo veřejnými míněním odsouzeno. Tím postupně zanikala moc a akceschopnosti Římské říše. Procesy spojené s konfrontacemi obou tvůrčích přístupů vyvrcholily právě v naší době a řeší se na obou úrovních současně, tedy na úrovni magie i v oblasti sociální. Pro pochopení současných politických procesů se musíme vrátit do doby secese, krásného a opomíjeného stavebního a kulturního stylu počátku 20. století. Secese dala člověku svobodu, krásné domy, krásné šaty, posílení měšťanstva a živnostníků, uvolnění v oblasti erotické a v životním stylu.Člověk se vydal na cestu tvůrců a zákony Říma lidé revidovali. Otevřely se nové cesty v oblasti duchovní i kulturní. Tento proces ukončilo potopení Titaniku a Světová válka. Symbol secese, Mata Hari, byla během války popravena. Prostí lidé na tuto změnu reagovali vznikem rad (sovětů), politizovali se. Spontánní politické aktivity lidí byly mocensky potlačeny a revoluce v Rusku překryta Stalinismem. Pro definitivní zlomení lidského tvůrčího potenciálu byla připravena Druhá světová válka, ta již zasáhla i civilní obyvatelstvo a tím změnila veřejné mínění vůči válkám. Zatímco z předchozích válek si lidé dokázali dělat legraci (Švejk), Druhá světová válka zůstala v podvědomí jako kruté a důsledné ničení, pokud se něco obdivuje, pak jen mistrovství a intuice geniálních vojevůdců. Ze strany Německa byla válka chápána jako obnova hodnot Římské říše. Na válce zbohatly Spojené státy Americké a zde se uvolnily společenské vazby a po krátké epizodě totality nastalo uvolnění a oživení, symbolizované velkými auty a rokenrolem. Tuto dobu ukončila vražda prezidenta J.F.Kennedyho, Marylin Monroe a izolace Elvise Presleyho. Poté v USA nastala vláda vlků a finanční oligarchie. Tvůrčí potenciál přešel do Evropy, posílil éru Beatles, a také k nám, do ČSSR. Projevil se v oblasti kulturní, vznikly písničky, které si rádi poslechneme i nyní. Tato doba u nás vyvrcholila Pražským jarem v roce 1968. Lidé spontánně přijali nové politické podmínky a čelní představitelé byli velmi oblíbeni. Pražské jaro se stalo naději pro celou Evropy a proto bylo velmi rychle ukončeno vojenským zásahem Sovětského Svazu. Při všech těchto epizodách asistovali samozřejmě prostí lidé a mnoho osob získalo pozitivní duchovní kredit a tito přešli do služeb magie jako mučedníci, zejména, pokud byli násilně umlčeni. Vývoj se přenesl do oblasti magie. Světové velmoci ztratily duchovní podporu a moc, což se projevilo neúspěchem ve válkách, například USA ve Vietnamu, SSSR v Afghanistánu, nyní NATO v Iráku a Afghanistánu. Cílem těchto válek bylo vnesení zásad a zákonů Římské říše na dané území. V osmdesátých letech přešla světem, zejména Euroamerickou civilizací, okultní vlna, s cílem otevřít alternativní duchovní cesty. Na základě toho vznikaly nezávislé duchovně-sociální skupiny, žijící zcela izolovaně na světské moci. Všechny tyto skupiny byly důsledně a krutě zlikvidovány. Okultní skupiny odhaleny a celý proces zdiskreditován. Svět se dostával na konci 20. století do patové duchovně sociální situace s nadějí, že po roce 2000 vše ustane a spory zmizí. Rok 2000 byl Římskou říší oslavován jako rok velké naděje dalšího přežití. V roce 1986 došlo po riskantním experimentu k havárii jaderné elektrárny v Černobylu a ekonomický dopad způsobil pád moci Sovětského Svazu, oslabeného již dříve formální Perestrojkou a Prohibicí (Suchoj zakon). Prezident Gorbačov předal moc Spojeným státům a Sovětský Svaz se rozpadl a opustil střední Evropu. V letech 1998-89 pak státy střední Evropy přešly po formálním převratu pod vliv západních zemí a NATO. Tím se staly USA jedinou světovou velmocí a hledaly nové nepřátele. Našly si je v arabském světě, když dříve ovládly ekonomické zdroje východní Asie, především Číny a Vietnamu. Svět oslavil rok 2000 s novou nadějí a USA hledaly novou mocenskou strategii. Za svého nepřítele si vyhlídly Irák, Irán a Afghanistán, ale domácí veřejné mínění vyvolalo protesty. V souběhu zájmů souhlasila vláda USA s likvidací dvou výškových budov WTC, Světového obchodního centra na Manhatanu. Tato organizace byla zaměřena na obchod s Evropou a její likvidace posílila Asijské ekonomické subjekty. Za viníka zkázy byli hned v počátku označeni arabští teroristé napojení na Al-Kajdu. Osama bin Ládin však odpovědnost odmítl a za viníka označil samotné USA. Později další viníci nalezeni nebyli, ale zkáza splnila své cíle. Asijské ekonomické subjekty posílily a protesty proti válce v Iráku ustaly. Vedleší účinky zániku WTC však se projevily úpadkem ekonomiky USA, pádem dolaru a fatálním zdražením cen ropy z 30 na nyní 150 dolarů za barel. Oslabení ekonomiky a taktické chyby se následně projevilo neúspěchem války v Iráku. Taktická chyba spočívala v likvidaci stávající mocenské elity, což vedlo nakonec k občanské válce a etnickým čistkám. Přínosem válečného neúspěchu bylo snad jen to, že nevznikla další světová válka v Evropě proti Rusku, ovšem ještě není rozhodnuto. Svět v této době řeší vážnou finanční krizi, která zdaleka nekončí a hrozí řetězově zasáhnout nejen ekonomicky provázané státy, ale také další oblasti na ekonomice závislé. Přitom řešení tato krize nemá z toho důvodu, protože ji musí řešit ekonomické subjekty, kterých by možné ekonomické řešení bytostně zasáhlo. Jedná se o zrušení burz cenných papírů a zrušení úroků z vkladů. Dále by pomohlo zrušení velkých církví a snížení výdajů na zbrojení a také zastavení válek. To by však poškodilo zájmy mocenské oligarchie a proto je náprava nemožná a nereálná. Finančnímu systému tak hrozí zánik. Co tedy lze očekávat, jaký další vývoj? Především úbytek peněz v oblasti elity povede postupně ke konfrontacím a může vzniknout i boj mezi mafiemi, tedy kdo rád bojuje, kdo má rád riziko, bude mít příležitost. Asi se dočkáme atentátů a vražd a tím i k posílení osobních ochranek, ty později mohou mezi sebou bojovat. Lze očekávat nárůst kriminality s cílem získat peníze, tedy únosy a vydírání. Jistě také přiostří konkurenční boj. Ztráta peněz je desetkrát silnější motivací, než jejich nabídka. Už nyní prožíváme krizi z nadvýroby, krizi ceny pohoných hmot a krizi úvěrovou, kdy lidé již nejsou schopni splácet své dluhy. Růst ceny ropy bude mít za následek elektrifikaci dopravy, možná také zavedení trolejového vedení pro nákladní automobily a tramvajové linky mezi obcemi. Můžeme počítat s tím, že prostí lidé nedostanou větší obnos peněz ani náhodou. Policie se drží zpět a co nemusí, to neřeší, lidé se rádi dívají na televizi, ale počítače jim dávají nové možnosti. Sledujeme video na Internetu, protože si sami můžeme zvolit téma. Jistě se rozšíří i domácí video. Pro kariérní růst není místo, posty kariéristů jsou naplněny. Lidé se budou bavit podle svého a kdo nenajde podporu a uznání ve své rodině, bude si hledat souvěrce a spolu s nimi bude realizovat soukromý život podle vlastních představ. Bude se toho dít mnoho, ale nám se bude zdát, že se nic neděje, protože se o ničem nebude mluvit. Společnost bude mít stále větší problém udržet si image, tedy jakýsi ideální obraz o svém stavu. Veřejné mínění bude stále více nejednotné, i když se budou profilovat dvě části založené na konformních postojích a proti tomu na touze po svobodě osobnosti, názoru a víry. Očekávat se dá leccos, ale teprve sjednocující program, který by vyhovoval všem, může situaci zklidnit. Sjednocující program vždy přinášel prorok nebo filozof, mystik, ale neprosadil se nikdy ve své generaci a zákleželo na tom, zda našel pokračovatele. Mnoho cest máme uzavřených, ale především systém vyčerpal své možnosti. Lidé mají možností ještě hodně a nemyslím si, že by nastal nějaký okamžitý kolaps. Očekávám, že krize budou nastávat postupně a že lidé včas najdou nějaké řešení. Kde ale otevřít novou cestu k nové perspektivě? Zcela nové cesty se otevíraly vždy v oblasti magie, duchovna. Současné velké církve ale nic duchovního neřeší, řešit nechtějí a ani nemohou. Církve se tak stávají pouze jakousi ucpávkou zabraňující vzniku nových duchovních alternativních cest. Jakmile se tato oblast vyřeší, přijdou nové myšlenky a s jejich pomocí bude možné vytvořit nový svět, nový sociální a správní systém. Starý svět takto přestává fungovat. Jde o sociálně správní systém vytvořený jako Římská říše, ale se změnami se počítalo, proto zdánlivě nezvladatelný chaos se nikdy nevymkne kontrole a žádný stát se zcela nezhroutí, také proto, že svět je solidárně propojen. Ti bohatější vždy v případě očekávání nepříznivých životních podmínek přešli do jiného státu. Zde v ČR je chaos větší, protože se k moci dostali lidé vyznávající pravicovou anarchii, založil ji Friedrich Nietsche a ta sobecky hledí pouze na zisky a neřeší sociální prostředí jako celek. Změny nastanou spolu se změnami v lidském myšlení, v osvojení inkarnace a v nalezení nových možností v oblasti magie. Možná změny nastanou plynule aniž by si je mnozí lidé vůbec uvědomili. Změny probíhají především v oblasti magie, ale co jsem mohl sdělit, již jsem sdělil a další je nesdělitelné. Na lidské úrovni musíme změnit životní zásady, zrušit zásady vyhlášené před dvěmi milénii a nahradit je zásadami novými. Místo "rozděl a panuj" přijmout "dohodni se a užívej si". Místo "chléb a hry" přijmout "stejné možnosti pro všechny". Místo "vítěz bere vše" přijmout "pro všechny je místa dost". Místo "za blbost se platí" přijmout "jednej v dobré víře a v dobré vůli". Místo "nad vším musíme mít kontrolu" přijmout "do soukromí nevstupuj". Místo "na chudé musí být přísnost" přijmout "žádní chudí". Místo "kazeň musí být" přijmout "každému od všeho co si bude přát". Místo "třikrát a dost" přijmout "dej lidem, co potřebují, aby nekradli". Místo "hrozby úniku informací " přijmout "otevřenou informační společnost". Místo "hříchu" přijmout "pochopení a toleranci". Když ale budeme všichni na sebe hodní, musíme zajistit sankce proti těm, kdo toho budou chtít zneužít. Až začne normálně fungovat karmický kredit, bude toto dořešeno, s problematickými lidmi nebude nikdo mluvit a oni poznají, že lépe je vycházet s lidmi v dobrém a plnit smlouvy. Plnění smluv a dohod považuji za základ morálky, nyní je morálka spojována s odmítáním erotických projevů a rozkoše, což považuji za velmi nešťastné. Další změnou, která zajistí zlepšení vztahů, je akceptování skutečnosti, že každý člověk je jiný, každý člověk má jiné hodnoty a touhy a přeje si žít svým vlastním životním stylem. Přijmeme proto zásadu "všechny rozkoše a příjemnosti všem, ať si každý vybere tu svoji". Znamená to, že každý si řekne, co je pro něj dobré a co odmítá, oč nestojí a my to budeme respektovat. Mám na mysli prožitky, jako je pohoda, vzrušení, riziko. |
|
| Kde tedy hledat zdroje prosperity pro
sebe a pro celou společnost, pro všechny lidi, entity a skupiny? Situace vyžaduje
vytvoření funkčního sociálního správního systému. Nikde v kosmu ani ve vědomí
takový systém není a pokud někdy byl, je zapomenut. Musí se vytvořit zcela nový,
ale prvky pro jeho sestavení jsou známé. Během 21. století budeme ještě hledat
alternativy a připravovat prostředí pro vytvoření a přijetí sociálně-správního
systému. Musí zahrnovat všechny subjekty a řešit vztahy s nejnižší mírou
entropie, tedy zmatku, chaosu a přehřívání. Již nyní však se můžeme chovat, jako
by takový systém vytvořený byl a fungoval. Přispějeme tím k vytvoření vhodných
podmínek pro jeho vytvoření a přijetí. Ve společnosti zcela chybí mocenské rody s přímou mocí a odpovědností. Po celý starověk na tomto základě fungovala správní moc, persko-židovský šlechta sice formu napodobila, ale s obsahem si nelámala hlavu, šlechta samoúčelně nesloužila lidem, ale ideologii a cizím zájmům. Nakonec se zcela oddělila od lidí a začala žít svým životem, což nakonec vedlo k jejímu zániku. Příští doba vytvoří mocenské rody s vazbou na určité území a s přímou odpovědností za správu svého území a to na základě dělené moci. Takový přístup je základem správního systému. Ke všemu, s čím se setkáváme v realitě, ve společnosti, kdekoli, musí být dána jasná a všeobecně známá pravidla pro fungování a užití. Pouze v nemocná společnost musí skrývat svůj skutečný obraz a obávat se úniku informací. My ale na vytvoření mocenských správních rodů čekat nemusíme. Můžeme se na tomto procesu podílet, ale mnoho zdrojů spokojenosti a prosperity je k dispozici již nyní. Základem je zcela určitě dělená moc a to je rozdělení práv a existenčních možností od vazeb celosvětových, přes entity a národy, rody, kraje a města, až po komunity, rody, rodiny a jednotlivce. Až tento systém bude fungovat, pak finanční prostředky budou proudit pouze směrerm od zdroje k vyšší správě a přerozdělovat se bude pouze malá část v solidárním systému. To jsou základní parametry nové společnosti, ale jsou zde zdroje prosperity i pro obyčejné lidi a jejich vztahy. Ve společnosti působily a možná ještě působí ujařmující síly deptající člověka a blokující každý alternativní duchovní a existenční projev. Veřejné mínění však postupně tyto projevy odmítá a blokuje. Velký počet žijících osob také ztěžuje uplatnění restrikčních ujařmujících mechanismů a proto je právě tato doba vhodná k otevření alternativní spirituality a nezávislých existenčních forem, včetně kultovní komunity. Tyto formy, dříve spojené s okultní vlnou a hnutím hippies, byly na konci 20. století důsledně a násilně likvidovány. Co ale poradit nám, obyčejným lidem, hned nyní a hned pro okamžitou pomoc? Musíme postupně odbourávat životní zásady dané velkými církvemi, protože právě ty jsou nositelem poroby člověka. Právě ony přijaly právo za nás rozhodovat, co je dobré a co je hříšné. Obrátíme se proto ke svému svědomí a sami rozhodneme, co je dobré a co není. A protože každý své dobro vidí jinde, budeme si své dobro před ostatními chránit zejména tím, že je budeme schopni obhájit argumenty. Na základě svých představ o životě pak budeme hledat své souvěrce, tedy osoby s podobnými názory a budeme mít snahu s nimi žít. Blaze těm, kdo mají založeny rody na základě názorové a duchovní shody a kdo má tak naději, že pro svůj další život najde místo ne svém rodě nebo ve svém kultu, tedy mezi souvěrci. Pro své štěstí musíme zajistit své tělo i ducha. Tělo potřebuje sociální zajištění, duch zase prožívání určitých pocitů a také potřebuje být aktivní. To, co jsem zde pouze nastínil, chystám se podrobně rozpracovat a dám to pak všem, kdo projeví zájem. Mám na mysli zdroje prosperity pro jednotlivce a rody. Jsem připraven každému, kdo se na mne se žádostí o pomoc obrátí. |
