11.11. Supersvět

Už toho víme hodně a jsme schopni vytvořit program, který člověka osvobodí. Víme, že cílem je vnitřní klid, snad nirvána. Víme také, že vše je kontraproduktivní. Nouze nás naučí užitečným věcem a nutí nás k aktivitě, abychom se nouze zbavili. Jakmile dosáhneme cíle, nirvány, pohody a vnitřního klidu, přestaneme být aktivní a ztrácíme motivaci k jakékoli aktivitě. Běda však, jakmile své posty ztrácíme, jsme schopni všeho, jen abychom si je udrželi. To svět už dávno zná a tak si vymyslel kariérní řád, kterým upravuje sociální úroveň, luxus a životní možnosti. Kariérní růst je spojen s konformním postojem vůči systému, samozřejmě také s podporou systému. To platí snad v jakékoli skupině.

Pak také platí, že systém je uvolněný, pokud má dostatek zdrojů pro uspokojení potřeb svých členů, to pak drobečky zbudou i pro ty poslední. Když zdroje nejsou, nastane boj o přežití a o udržení životní úrovně a sociálního postavení. Také jde o to, kolik toho potřebuje elita a kolik toho přenechá ostatním. Tyto teze lze jistě rozvíjet do velmi obsáhlých sociálních studií a vymýšlet finesy pro dosažení celkých cílů malými prostředky.

Můžeme si vymýšlet supersvět a nadčlověka, ale nakonec zjistíme, že se stále jen vracíme na počátek a začínáme znovu, někdy v bludném kruhu. Máme globalizovanou civilizaci, ale že bychom si nějak pomohli, to si nejsem jistý. Vždy zůstane někdo nezařazený, který má snahu změnit svět. Chceš změnit svět? Změň sebe! Přemýšlej o tom, proč jsi nezařazený a zařaď se. Proč ne, když mne systém přijme a umožní mi, abych uplatnil své schopnosti a byl za ně dobře oceněný, rád se zařadím a tím uspokojím svoji nespokojenost. Tím pro mnohé jejich hledání končí. Ale co s těmi, které svět zařadit nedokáže?

)