09-jistoty

	9 sociální jistoty
	Sociální jistoty patří do jazyka politického středu a levice. Politická pravice zase říká: můžete se mít dobře, ale musíte podnikat nebo pracovat. Římští senátoři slibovali lidem: zotročíme vás a o své otroctví budete ještě prosit! - To, co nazýváme sociálními jistotami, jsou vlastně existenční hmotné podmínky. Mocní musí dovedně balancovat mezi zásadou, že nesmí nikdo z poddaných zbohatnout a potřebou, aby měli všichni na živobytí. Pak ještě aby měli všichni práci, protože kdo nepracuje tři roky, těžko už se zapojí do pracovního procesu. Kdo nemá na živobytí, buď rezignuje a v zimě někde zmrzne nebo se obrátí k násilí a to buď proti sobě a spáchá sebevraždu nebo proti okolí a páchá trestnou činnost. Dřív to měli politici snadnější, lidé byli skromnější, pracovali na svém, v přírodě si upytlačili nějakou zvěř, lidé byli solidárnější a neměli tolik potřeb. Pro ty, kdo neposlouchali, měli mocní tělesné tresty, mučidla, inkvizice a možnost páchat na lidech násilí. Dnes to tak snadné není, jsou zde lidská práva, mediální možnosti, opatrné a nevypočítatelné soudy a policie se už také nehrne pacifikovat nespokojence. Mocní samozřejmě situaci předvídali a počítali s terorismem a že budou proti němu bojovat. A k čemu tedy sociální jistoty? Každý sociální systém nějakým způsobem řeší hmotné zajištění svých členů. Kdo se má dobře, systém podporuje, nespokojenci odsunutí na okraj dění jsou vždy bezpečnostním rizikem a pokud naroste jejich síla a spojí se, mohou systém změnit. Na straně druhé, pokud systém plně zajistí své členy, otevírá jim prostor pro osobní iniciativu. To si může dovolit pouze systém, který se osobní nezávislé iniciativy nebojí. Jak tedy zajistit, aby nikdo nestrádal a na straně druhé, aby lidem zbyla motivace pro osobní snahu? Vytvořením společnosti s více společenskými vrstvami a zjevným kariérním řádem. Pro nejnižší vrstvu zajistit podmínky pro život tak, aby její členové měli sílu se zapojit do dělby práce a ovšem, ponechat všem prostor pro osobní realizaci a osobní růst. Píle, schopnosti a práce se pak promítnou do sociální úrovně, životního stylu a bohatosti prožitků.
	9 Social securities Social securities are included in terminology of centrism and leftism. The rights say: you may sit pretty, but you must be engaged in business or work. Roman senators notified people: we will make slaves of you and you will yet cadge your enslavement! – What we call social securities are actually material conditions for existence. The mighty ones must balance skillfully between the principle that no vassal may become rich and the need dictating that everybody should keep the pot boiling. And then yet that everybody should have a job, because who hasn’t been working for three years can only with difficulty take part in the work process. Any person who doesn’t earn a living wage either resigns and in winter dies of cold or turns to violence, namely against himself and commits suicide or against neighborhood and commits criminal acts. Politicians in former times could cope with their tasks more easily, since people were rather content with little, paddled their own canoe, when poaching they caught some animals; they were more solidary and didn’t have so many needs. Rulers castigated the disobedient ones by means of physical punishments, instruments of torture, inquisition and could do violence to men. Nowadays it isn’t so easy; we can make use of human rights, media potential, reserved and wayward courts, and police also doesn’t pounce any more on dissenters to pacify them. The ones in power, of course, anticipated that such situation will develop, and that they will have to combat expected terrorism. What’s then the use of social securities? Any social system somehow solves material security of its members. Those who sit pretty support the system, discontents displaced at the brink of events constitute any time security risk, and if their power grows and these dissenters unite, they may change such system. On the other hand, when the system fully secures its members, it opens a space for them as far as their personal initiative is concerned. However, only system which doesn’t fear personal independent initiative may afford something like that. How then to ensure that nobody lives in poverty, and on the other side, that people somewhat remaine motivated as for personal effort? By way of creating society with more social groups and with apparent career order. Further, through establishing living conditions for underclass in such a manner that its members would be strong enough to become involved in distribution of labour, and of course, also by virtue of preserving space for everybody to accomplish personal realization and personal growth. Diligence, abilities and work will be then projected into social level, life style and richness of experiences..
	.