|
Manželství |
| Manželství je legislativní potvrzení a úprava partnerského vztahu. Hlavním smyslem manželství je plození a výchova potomků, udržení, údržba a rozšíření rodového majetku a jeho předání dětem. |
| Manželství jako takové má smysl
všude tam, kde se hospodaří s vlastním majetkem, kde má rod pokračovat, kde se hlídá
rodokmen a kde manželství podporuje nebo požaduje společnost. Lze tedy říci, že
instituce manželství je součástí civilizace a nástrojem kontroly rodu a rodiny. A láska je odměnou za dobrý vztah, takže je v manželství spíše vzácná. |
| Podmínky pro manželství se měnily, role manžela a manželky také, stejně jako psané i nepsané společnské zákony. Mohli bychom srovnat manželství střední vrstvy v době První republiky a standardní manželství šedesátých a sedmdesátých let. Podmínky byly podobné, společnost manželství přijala jako standard pro partnerský vztah, jako naplnění lásky a touhy jít společně životem. Role muže a ženy v manželství byla společensky dána a neshody bylo dobrým zvykem řešit v soukromí. Po období líbánek muž zašel za přáteli do hospody, žena jeho nepřítomnost řešila po svém. Společně jezdili na dovolenou, společně se starali o zajištění rodiny. Byla zde paní továrníková, paní lékárníková a doktorová. Sledování soukromí nebylo, porušovat zákony z existenčních důvodů nebylo tak časté, jako nyní. Život byl jednodušší a klidnější. Problémy ve vztahu mohly být podobné jako nyní, ale neprojednávaly se tak často veřejně, jako nyní. |
| A manželství dnes? Změnily se podmínky. Rody a rodiny se rozpadly a nastupující generace se od svých rodičů velmi liší názorově, životním stylem i zájmy. Majetek ztrácíme, místo něj máme dluhy často likvidační. Svým dětem místo majetku nebo úspor předáváme své dluhy. Pracují stroje nebo levná a nenáročná pracovní síla kdesi daleko. Na straně jedné jsou lidé zatíženi problémy a měli by jít od sebe, na straně druhé jim to problémy a nedostatek peněz nedovolují. A tak mají pouze sociální vztah. Já osobně se za manželství přimlouvám zejména ve prospěch dětí, protože tyto potřebují převzít mužské i ženské modely chování. Jsem si také jistý, že všechny manželské problémy lze úspěšně řešit na základě dohody i bez ní. Rozhodující je schopnost komunikace. |
| Za hlavní změnu považuji, že dříve se muž a žena přizpůsobovali manželství, dnes si muž a žena manželství přizpůsobují svým představám. Manželský kodex a veřejná kontrola chování v manželství už tak silný vliv nemá a představu o ideálním manželství má každý svoji, jednotná už také není. Manželství tedy plní mnohé další role s různou dobou trvání. Plození a výchova dětí zůstává, je pouze otázkou, co po nás děti zdědí a zda někdo v rodině zůstane. Za hlavní roli považuji roli sociální, to znamená, že dvě osoby spolu vycházejí finančně lépe než každý sám. Druhá role je solidární, jde o vzájemnou podporu a tyto dvě role nakonec převládnou. Vztah abychom nebyli sami může být krátký, milenecký vztah trvá čtyři až šest let, nejlépe vycházejí vztahy s názorovou shodou a se společnými zájmy. A vztah nejlépe utuží společné úspěchy. Můžeme přijmout také zásadu, co nenajdeme v manželství, hledáme ve vztahu jiném. Dobrá je i zásada "odskoč si, ale věrně se vrať". Ta ale končí když už není kam se vracet nebo nový vztah vyhovuje mnohem lépe. Mám také názor, když má vztah fungovat, je nutné narušit vžité konvence. Co jsem napsal, je velké zjednodušení, protože kolik je lidí, tolik je názorů na vztah, na manželství, na ideální formy spolužití. S tím počítejme a hledejme si partnera se stejnými názory. |
