Komunikace s duchy
Komunikace mezi bytostmi je
plnohodnotnou součástí reality a lidské možnosti se znásobí, pokud člověk
komunikaci zvládne. Komunikace s duchovním světem jako základ spiritismu pak dává
základ osobní a rodové moci. Duchovní svět vůči člověku lze vnímat jako analogii
programu pro počítač. Pro člověka je duchovní svět zdrojem informací, tvůrčí
invence a také formou ochrany před úrazy a nebezpečím. Stejně tak ovšem
nepřátelský duchovní svět může člověku působit problémy a kazit vztahy. Proto
je velmi prospěšné spirituální oblast poznat a využívat nebo naopak mít schopnost
se před démony ochránit.
Přirozená víra obrací člověka sice k bohu, ale mnohem více k lidskému
duchovnímu světu. Pokud člověk nemá smazanou paměť například tím, že před
inkarnací přijal a vypil nápoj zapomnění, pak si pamatuje na své minulé životy a
ví, že jeho existence dlouhodobě spočívá ve střídání života v těle a existence
v bardu, tedy oblasti duchovní. V zájmu člověka pak je, aby se duchů neobával a
dokázal s nimi správně komunikovat. Však až jednou budeme zase součástí
duchovního světa, budeme rádi, když nás lidský svět beze strachu a odmítnutí
přijme.
Pro duchovní bytost jsou důležité ostatky z minulého života, je k nim
přitahován a proto je nutné respektovat vůli zemřelého, kde chce zanechat své
ostatky. Pozor na urnu s popelem, zda si ji ponecháte doma. Pokud takové přání
zesnulý neprojevil, nebudete mít klid. Neživé součásti tělesné schránky se
nazývají mumie. Nemusí to být celé tělo, jde i o nehty a vlasy, zuby nebo
výměšky. Po smrti je duch ke své mumii přitahován, což lze využít ve spiritismu.
Udržení kontaktu se zemřelými osobami má význam především v mocenských
rodech, kdy se členové rodu navrací k novému životu do nového těla a udržují tím
funkční rod. Jinak je sice charakter člověka dán geny a výchovou, ale přesto je
nejisté, kdo se do rodiny dostane.
Spiritistická praxe je založena na vzájemné podpoře člověka a lidského
ducha. Člověk dává duchovi část své životní energie, duch dává člověku
informace a ochranu. Takové spolužití může být zcela tiché, že člověk si
přiinkarnovanou bytost nikdy neuvědomí nebo může být vědomé, kdy svoji identitu
bytosti vzájemně znají a mohou si předávat i celé myšlenky.
Spolužití mezi člověkem a duchem může mít mnoho podob, tak jako spolužití
mezi lidmi. Pokud si vyhovují, mají se oba dobře. Pokud si nevyhovují, může dojít k
závadnému chování člověka, za které je trestán nebo uznán nemocným
schizofrenií.
Může se stát, že je společnost napadena cizí entitou a přirozené
spirituální vztahy jsou narušeny mnoha způsoby. Pak se může stát, že bytosti se
představují pod cizími jmény, vzájemně se diskreditují a působí škody. V
takovém případě pak nastupuje mág a vztahy upravuje nebo čistí prostředí. Toto
jsou jen zásady a kdo je zvládne, může pak komunikovat s duchovním světem v mnoha
podobách.
Co budete dělat? |
|