Zamyšlení šesté
NAD KUBĚNAMI

Vstupme nyní do hájenství kupeckých počtů
lásky,
do smutných koutků,
uliček,
špeluněk
a kamrlíků, .
kde kupci probírají a přebírají,
neboť v podstatě jde o zboží.
A přestože
äsouložení pro rozkoš je přirozeno,
pro peníze nepřirozeno“,
trvá vskutku i ono druhé od počátku světa.
Leč dodejme, že i kuběny doznaly změn,
a kdeže zůstaly hry na lásku,
na mámení,
na vábení
i na výběr
v tomto chladném a vypočítavém světě,
jehož největší potřebou se zdá rychlost a spěch.
Nic se však nezastaví ani ve hrách lásky,
ani v bojových hrách.
Jak dlouho již místo cinkotu kordů
nasloucháme táhlému dunění děl
a z něžných prodavaček lásky
staly se rozdavačky milostných chorob.
Tak mnohé, co v malém zdálo se rozmilou hrou,
ve velkém rozbují se ve zhoubný mor.
Pročež tak praví lékaři:
Muž, jenž hoden toho jména,
varuje se tratit jmění
za náhražku pravé lásky.
Slabochům je radit marno.

HLAVA ŠESTÁ
Kuběny

Od počátku světa mají kuběny z obcování s muži
potěchu i obživu.
Souložení pro rozkoš je přirozeno, pro peníze
nepřirozeno. Leč i tu jest předstírat přirozenost.
Neboť muži věnují přízeň zamilovaným. A nechť
ukazuje neziskuchtivost, aby mu hověla. A aby
nepozbyla vlivu, nechť se nehrne nezpůsobně
po penězích.
Stále skvěle oděna a ozdobena pozorujíc ulici,
budiž nepříliš vykloněna, leč dobře vidna. Neboť
v podstatě jde o zboží. Obstará si pomocníky, již
lákají milence a odrazují je od jiných a ji ochraňují
před nepřijemnostmi, pomáhají jí k úspěchu a brání
před dotěry. A jsou to
muži z městské stráže,
soudní činovníci,
hvězdopravci,
siláci,
hrdinové,
kdo jsou téhož vzdělání,
umělci,
nohsledové,
světáci,
šantalové,
vazači věnců,
voňavkáři,
šenkýři,
pradláci,
lazebníci
a žebráci
a ti či oni podle řemesla.
A tito jsou dobří k souložení pro peníze:
muž samostatný,
v nejlepších letech,
bohatý,
zřejmého důchodu,
státní úředník,
zbohatlík,
jenž chce předčit soka,
jenž má stálý příjem,
ješita,
hrdopych
a ochablík, jenž si zakládá na své mužnosti,
domýšlivý povýšenec,
jenž je velkomyslný v utrácení,
oblíbenec králův
nebo ministrův,
jenž věří v osud,
jenž pohrdá penězi,
jenž se vymkl poslušnosti starších příbuzných,
o jehož majetek se dere příbuzenstvo,
zámožný jedináček,
kajícník,
tajný smilník,
hrdina
a lékař.
Z lásky však a pro slávu buďtež milováni podle
vlastností:
muž ze vznešeného rodu,
vědec,
znalec všeho učení,
básník,
dovedný vypravěč,
výmluvný řečník,
ušlechtilý,
šikovný v různých řemeslech,
uctivý k starším,
ctižádostivec,
rozhodný,
věrně oddaný,
shovívavý,
štědrý,
přátelský,
jenž má rád společenské schůzky,
divadelní představení,
pitky,
mejdany
a zábavy,
zdravý,
urostlý,
statný,
str.52

neopilec,
býk,
láskyplný,
jenž je ženám radou a záštitou, leč nepodléhá jim,
nezávislý co do majetku,
vlídný,
nežárlivý,
nebojácný.
Tolik o přednostech milenců.
A přednosti milenek:
krása,
mládí,
blahověstné znaky,
líbezná řeč,
oddanost,
náklonnost k milencově povaze, a nikoli k jmění,
libost k souložení z lásky,
pevná mysl,
upřímnost,
zájem o zvláštnosti
a nikdy není hamižná
a má ráda schůzky
a umění.
A obecné přednosti:
rozum,
dobrá povaha,
způsobné chování,
přímost,
vděčnost,
předvídavost,
nehašteřivost,
ohled na místo a čas,
šlechetnost,
varovat se žebrání,
bezuzdného chechtotu,
pomluv,
zlomyslnosti,
hněvu,
chamtivosti,
nesnášenlivosti
a netrpělivosti,
zdravit první,
zběhlost v milostné nauce a v jejích pomocných
oborech.
Vady jsou opaky předností.
K milování se nehodí souchotinář,
malomocný,
jenž má v lejně červy,
jemuž páchne z huby,
kdo miluje svou manželku,
sprosťák,
skrblík,
kruťas,
od starších příbuzných zavržený,
zloděj,
poťouchlík,
kdo provozuje kouzla a čáry,
jenž nedbá cti a necti,
jenž se ze ziskuchtivosti
spřáhne i s nepřítelem
a příliš stydlivý.
Příčiny a důvody k souloži jsou
chtíč,
strach,
peníze,
závist,
pomsta,
zvědavost,
potřeba ochrany,
nutnost cviku,
víra,
sláva,
soucit,
žádost přítelova,
stud,
podoba miláčkovi,
vděčnost,
utišení vášně,
táž přirozenost,
sousedství,
stálá pospolitost
a touha po vlivu.
Tak praví učitelé.
Peníze,
odvrácení nepřijemností
a láska.
Tak praví Vátsjájana.
Láska však nemař peníze! Ty jsou hlavní. Potažmo
k strachu atd. jest uvážit míru závažnosti.
Byť se jí nápadník koří, nechť ho hned nepřipustí,
neboť muži si neváží, co snadno získáno. A aby se
ujistila o jeho citu, vyšle k nápadníku sobě oddané
služebníky, lazebníka, zpěváka a pošuka; nejsou-li,
nohsleda atd. Skrze ně se doví o milencově upřímnosti
či neupřímnosti, vášni či nevášni, náklonnosti
či nenáklonnosti, štědrosti či neštědrosti. A byl-li
str.53

shledán kladným, naváže s ním milování prostřednictvím
světáka.
A pod záminkou křepelčích,
kohoutích
nebo beraních zápasů,
ocenění mluvy papoušků a
loskutáků,
divadelního představení
nebo hudebního večírku
přivede nohsled milence do jejího domu nebo ji do
jeho.
A když přijde, věnuje mu co dárek něco milého
a zvláštního řkouc: To je jen pro tebe sama. A jak se
mu líbí, těší ho pořádáním dýchánků a tím, že si ho
hledí. A když odejde, tu za ním často vysílá veselou
a výřečnou služku s dárky, nebo jde sama s výmluvou
na nějaký důvod, provázena nohsledem.
Betelové svitky, věnce,
vonné oleje a masti
dává z lásky příchozímu
na večírku v jeho počest.
On jí z lásky na oplátku
dává peníze a dárky.
Avšak touhu po souloži
nechť mu přímo neprojeví:
to má zvědět z milých dárků,
skrze nohsleda či znaky.
S nápadníkem seznámena
zahrne ho rozkošemi.
A majíc milence nechť předstírá chování jediné
manželky, aby ho potěšila. A řečeno zkrátka, posiluje
v něm zamilovanost, aniž se sama zamiluje, leč
staví se co zamilovaná.
Budiž v područí zlé a lakotné matky, a pokud ji
nemá, macechy. A ta není nápadníku příliš nakloněna.
A dceru si nerudně odvádí. A tu milenka jeví
nevoli, znechucení a stud, leč rozkazům se nevzepře.
A vymluví se na nějakou smyšlenou nevolnost,
náhlou a netrvalou, jež nevzbuzuje odpor a není
zrakem k spatření. S touž výmluvou nejde k milenci,
byť je příčina jiná. Milenka nicméně vyšle služku
pro jeho včerejší věnec a betelové svitky.
Při souloži obdivuje jeho způsoby,
učí se od něho Čtyřiašedesáteru,
naléhá, aby stále opakoval milkování,
jež předvedl,
o samotě jedná podle jeho choutek,
svěří mu své touhy,
skrývá ohanbí, je-li ohyzdno,
obrátí-li se na loži, udělá mu místo,
libuje si, laská-li jí hrmu,
líbá a objímá spícího.
Hledí smutně, je-li duchem nepřítomen,
jde-li ulicí, dívá se na něj z domu stydlivě a
s pokorou,
nenávidí, co nenávidí,
má ráda, co má rád,
miluje, co miluje,
podle něho se raduje i želí,
vyptává se na ženy,
nehněvá se dlouho
a podezírá ho, že otisky nehtů a zubů, jež mu
sama učinila, jsou dílem jiné.
K milování ho nevede slovy, nýbrž náznaky;
vysloví se leda předstírajíc mdlobu, spánek nebo
chorobu. Chválí skutky milencovy. Snaží se porozumět
pravému smyslu jeho slov a uváživši lichotí mu;
nepouští nit hovoru, a je-li laskav, navazuje na jeho řeč
odpovědí. V hovoru s ním souhlasí, leč nikoli co se
týče ostatních žen. Vzdychá-li, zívá-li, zakoktá-li se,
zakopne-li nebo upadne, projeví s ním účast. Kýchne-li,
zakucká-li se nebo je-li zděšen, dí: Žij dlouho!
Je-li mrzut, omlouvá ho nemocí nebo uřknutím.
Přednosti jiných před ním nechválí, aniž odsuzuje
chyby, jaké má on. A dárky si podrží.
Při falešném obvinění nebo v jeho neštěstí odloží
šperky a odmítá pokrm. A pohřížena v smutek pláče
a naříká. Navrhuje, že s ním opustí zemi, aby ji
vykoupil od krále: Život nabyl smyslu, že jsem
dostala tebe!
Domůže-li se peněz, povede-li se záměr nebo
uzdraví-li se z nemoci, nechť přinese dříve slíbené
oběti svým božstvům. Oblékne opět šperky, leč jí
střídmě.
A v písních opěvá jeho jméno a rod.
Při nevolnosti si klade jeho ruku na čelo a srdce
a z toho štěstí usíná. Sedá mu na klíně a spí a všude
ho provází.
Přeje si od něho syna a touží zemřít dříve než on.
Nemluví o samotě s tím, jejž nezná. Odvrací ho od
zbožných slibů a půstu: Hřích padniž na mě!
Nezdaří-li se to, zachovává s ním totéž.
Ve sporu budiž sudidlem možností milenec.
Na jeho a své pohlíží nerozlišujíc.
Bez něho nechodí nikam do společnosti. A pyšně
str.54

nosí věnce, jež odložil a jí po něm zbytky. A velmi si
považuje jeho
rodu,
povahy,
vzdělání,
kasty,
moudrosti,
stavu,
jmění,
rodiště,
přátel,
vlastností,
věku
a půvabu.
Povzbuzuje ho ke zpěvu atd., má-li nadání.
A chodí za ním, nedbajíc
strachu,
chladu,
vedra
ani deště.
Modlí se: Kéž bychom se sešli i v dalších
převtěleních!
Napodobuje vkus, náladu a milkování, jak se líbí
jemu. Obává se kouzel a čar.
A stále se pře s matkou kvůli jeho návštěvám.
A nutí-li ji mocí k jinému, tu hrozí, že zemře
jedem,
hladem,
zbraní
nebo provazem.
A skrze posly utvrzuje milence v důvěře. Nebo
sama proklíná své řemeslo. Leč nehádá se ohledně
peněz a bez matky nic nezařizuje.
Odchází-li na cestu, žádá na něm přísahu na brzký
návrat. A když je vzdálen, nemyje se, nelíčí a
neozdobuje, leda nosí jediný mušličkový náramek pro
štěstí v lásce. Vzpomíná na zašlý čas. Navštěvuje
jasnovidky a vědmy. A závidí hvězdám, měsíci
a slunci. Zdají-li se jí blahé sny, zaříkává je: Kéž se
mi vrátí! Jsou-li neblahé, je zarmoucena a provádí
obřady, jež zapuzují zlo.
A když se vrátí, uctívá boha lásky Kámu. Přináší
oběti božstvům. Přijímá od družek blahopřejné
dárky. A sype vránám. To, vyjma sypání vránám, činí
ostatně i po prvním milování s milencem.
Praví, že by ho následovala i ve smrti.
A znaky oddaného jsou naprostá důvěra,
přizpůsobivost v chování,
poslušnost na slovo,
nepodezíravost,
nelpění na penězích.
Co tu bylo řečeno, to je na ukázku ze spisu Dattakova.
A co tu nebylo řečeno, k tomu přivede hemžení
světa a přirozenost mužská.
U žen nesnadno se pozná,
zda je láska opravdová,
jednak pro zjemnělost jejich,
jednak pro přílišnost chtíče.
Milují - a náhle zchladnou,
laskají - a nemilují;
z muže vytáhnou vše jmění
dřív, než si to uvědomí.
Dosíci toho, aby milenec klopil peníze, lze buď
samovolně, buď vhodnými prostředky.
Tu získá-li samovolně tolik, kolik předpokládala,
nebo víc, než předpokládala, nechť už neužívá
prostředků nátlaku. Tak praví učitelé.
Leč byt samovolnost zřejma, podroben nátlaku
dá dvojnásob. Tak praví Vátsjájana.
Jedná-li se o šperky,
cukrovinky,
poživatiny,
nápoje,
květiny,
šaty,
voňavky atd.,
byť k dodání časem, nechť zaplatí v hotovosti před
jeho zraky. A zboží to chválí. Vymlouvá se
na slib,
na strom,
na útulek pro poutníky,
na božiště,
na vodní nádrž,
na sad,
na slavnost,
na dárek.
Nebo že ji stráže či zloději okradli o šperky, když
pospíchala za ním.
Nebo že přišla o jmění doma
ohněm,
vloupáním
nebo nedbalostí.
A skrze posly mu sdělí hodnotu šperků, jež měla
vypůjčeny, a šperků od něho, jakož i výdaje za to, že
str.55

ho navštěvovala. Kvůli němu učiní dluh a hádá se
s matkou pro výdaje jím způsobené.
Nezúčastňuje se schůzek s přáteli, ana nemá na
dárky. A oni jí dříve věnovali nádherné dárky, jež si
přinesla a o nichž mu přece vyprávěla.
Předstírá, že se omezuje i v nezbytnostech.
A jedná s řemeslníky na úkor milence. V té
záležitosti se spojí s lékaři a státními činiteli. Přátelům
a známým pomáhá ve svízelích, jako je
oprava domu,
postřižiny družčina syna,
touha samodruhé přítelkyně,
nemoc,
vyřešení přítelovy tísně.
Prodá kvůli milenci nějaký šperk. A namluví mu,
že prodává překupníkům své oblíbené
šperky,
nádobí
a zařízení.
A koupí si zvlášť pěkné nádobí řkouc, že to její se
pomíchalo s podobným nádobím kuběn ze sousedství.
A připomíná mu, jak o ni dříve dbal, a pochvaluje
si to. Skrze posly mu dává vědět o značných ziscích
ostatních kuběn. Leč mezi nimi, předstírajíc stud,
líčí za přítomnosti milencovy velice bohatý zisk, ať
už je to tak, nebo ne.
A dřívější milence, již se snaží dostat ji znova
vyšší nabídkou, veřejně odmítne. A poukáže na to,
jak jsou jeho sokové štědří. Je-li zřejmo, že už
víckrát nepřijde, tu žadoní jako dítko.
Tolik o způsobech získávání peněz.
A ze změny přirozenosti a podle výrazu tváře
nechť vždy pozná, že ji přestal milovat:
dává méně, nebo příliš,
chová se jí proti srsti,
dělá jí schválnosti,
nečiní, co se sluší,
zapomíná na sliby nebo dělá naopak,
se svými kumpány se domlouvá posunky,
spává jinde vymlouvaje se na přátele,
rozmlouvá tajně se služebníky bývalé milenky.
Tu jest se zmocnit jeho cenností pod jakoukoli
záminkou dříve, než si to uvědomí. A od ní je jakoby
vymůže věřitel s ní spřažený. Pokud by se milenec
zpěčoval, předloží se spor sudímu.
Tolik o tom, jenž přestal milovat.
Avšak s milencem, jenž, byť dříve velkomyslný,
vynáší už málo, jest zacházet lstivě. Zchudlého,
z něhož už nic nekouká, nechť se zbaví příhodným
způsobem nastrkujíc jiného.
Dělá, co mu nemilo,
provádí, co mu odporno,
špoulí rty,
dupe nožkou na zem,
hovoří o tom, čemu nerozumí,
nezajímá se o to, čemu rozumí,
a pohrdá,
zraňuje jeho ješitnost,
obcuje s mnohými,
nedbá o něj,
odsuzuje chyby, jež má on sám,
a dává přednost samotě.
Vede-li si milostně,
jeví znechucení,
nenechá se líbat,
chrání si ohanbí,
odmítá otisky nehtů a zubů,
překáží mu v objímání trčíc pažemi,
nezvláční své údy,
kříží stehna přes sebe
a předstírá ospalost,
na vyčerpaného doráží,
nemůže-li, posmívá se mu,
může-li, nechá to bez povšimnutí,
a dolézá-li za dne, uchýlí se k vznešeným ochráncům.
Nevěří jeho řečem,
vážnému se vysmívá,
při žertování se směje něčemu jinému,
hovoří-li, hledí úkosem na služebnictvo a bije je,
a vypráví-li příběh, skáče mu do řeči,
jeho poklesky a neřesti prohlašuje za neodstranitelné
a skrze služku zasahuje jeho zranitelná místa.
Když přijde, nepřijme ho,
vyžaduje nemožné
a nakonec ho vyhodí.
To je podstatný výtah z Dattaky.
Zvolivši si z nápadníků
smilní s ním jen pro peníze;
když je na dně, dá mu kvinde -
takový je postup kuběn.
Kuběna, jež jedná takto
v obcování s nápadníky,
nadělá si pěkné jmění
nemohouc být ošálena.
str.56

Zanechavši milence z peněz vyždímána, naváže
styk se svou starou láskou. A naváže styk tehdy, je-li
při penězích a majetku a miluje-li ji.
Chodí-li za jinou, jest to uvážit. V této záležitosti
je šestero tříd:
tuto zanechal sám a též onu zanechal sám,
od této i oné odešel vyhozen,
tuto zanechal sám a od oné odešel vyhozen,
tuto zanechal sám a u oné setrvává,
od této odešel vyhozen a onu zanechal sám,
od této odešel vyhozen a u oné setrvává.
Vemlouvá-li se ten, jenž tuto zanechal sám a též
onu zanechal sám, nehodí se k navázání styku, an
opovrhl přednostmi obou a je mysli těkavé.
Je-li ten, jenž od této i oné odešel vyhozen, mysli
stálé, a ona ho vyhodila bažíc po vyšším zisku, hodí
se k navázání styku, an je mohovit a na onu rozhněván
a ode mne chlácholen dá mi hodně. Leč vyhozen
pro chudobu nebo lakotu není dobrý.
Dává-li ten, jenž tuto zanechal sám a od oné odešel
vyhozen, od začátku hodně, tu je přijatelný.
Vemlouvá-li se ten, jenž tuto zanechal sám
a u oné setrvává, jest to uvážit. A je hledačem zvláštna:
přišed k oné, zvláštno neshledal, i zachtěl se
vrátit a touží poznat mne; přijda, bude mi dávat
s láskou. Nebo spatřiv vady oné, vidí též četné moje
přednosti; a jsa uznalý, bude mi dávat v hojnosti.
Leč chlapec,
přelétavý neposeda,
proradný falešník,
prchavý co žluť indická
nebo potrhlý moula
po úvaze nehodí se k navázání styku.
Vemlouvá-li se ten, jenž od této odešel vyhozen
a onu zanechal sám, jest to uvážit. Z lásky se touží
vrátit a bude mi dávat v hojnosti, an si je vědom
mých předností a nemiluje jinou.
Leč dříve jsem ho nezpůsobně vyhodila a on,
snaže se o mne, hodlá se pomstít,
nebo věda, že jsem ho úlisně připravila o jmění,
chce se ho opět zmocnit,
nebo mi chystá odplatu,
nebo chce, abych se poškorpila se svým milencem,
a pak mne opustí.
Muž tak nešlechetné mysli nehodí se k navázání
styku. Uvažuje-li jinak, může být přijat během času.
Tím je i vysvětleno, co ten, jenž od této odešel
vyhozen a u oné setrvává.
Když se vemlouvají, jedná s nimi sama, byť
setrvává u jiného.
Vyhodila jsem ho pro faleš a on odešel jinam; je
k přivedení snahou.
Nebo jedva pohovořil s touto, zpřetrhal styky
s onou.
Nebo srazím hřebínek ješitnému milenci.
Nebo právě přišel k penězům,
rozmnožil své pozemky,
získal vysokou hodnost,
utekla mu manželka,
dosáhl samostatnosti,
nebo se odtrhl od otce a bratra.
Nebo skrze styk s tímto se sblížím se zámožným
milencem a získám ho.
Nebo způsobím roztržku mezi ním a jeho manželkou,
jež mne urazila.
Nebo jeho přítel miluje mou sokyni, jež mne
nenávidí, a já je rozkmotřím.
Nebo získám ho snadno, an je mysli těkavé.
A tehdy mu nohsled atd. líčí, že k jeho vyhození
dříve došlo jen pro zlou povahu matky, na níž je
milenka závislá, byť ho nepřestala milovat.
A současného zléhače že nemiluje a souložení s ním je jí
hnusno. A přesvědčují ho důkazy a vzpomínkami,
jak ho milovala. A tyto buďtež voleny tak, aby
připomínaly jeho bývalou něhu.
Tolik o navázání styku se starou láskou.
Z milence nového a bývalého je bývalý milenec
lepší, ana je známa jeho povaha, je zřejma jeho
milostnost a snadno s ním zacházet. Tak praví učitelé.
Bývalý milenec není příliš schopen platit, an je
z peněz vyždímán, a nesnadno v něm znova vzbudit
důvěru; nového však lze obloudit snadno. Tak praví
Vátsjájana.
Nicméně je v mužských přirozenostech rozdílnost.
Aby dotěry se zbyla
nebo dopálila jinou,
nebo kvůli jiné věci
chce se vrátit k staré lásce.
Ten, jenž obává se soka,
přehlíží i její faleš,
miluje a pln je obav,
tudíž postrašen dá mnoho.
Kuběna však budiž chytra,
k poslům smilných obmyslna,
lne jen k tomu, jenž ji nechce,
str. 57

lhostejna je k oddanému.
Vrací-li se stará láska,
kuběna ji časem přijme;
nemusí však kvůli tomu
vzdát se přízně boháčovy.
S milíkem se pobavivši
kuběna jde za boháčem;
majíc peněz vyděláno
opět s milíkem se kochá.
Než se vrátí k staré lásce,
moudrá žena uvažuje
o budoucnosti a zisku,
neboť cit je nepodstatný.

Je-li dost nápadníků a vydělává-li hodně každý
den, nechť se nedrží jediného. Uváživši
místo,
čas,
okolnosti,
své přednosti
a původ
a je-li horší či lepší ostatních,
stanoví poplatek za noc.
K nápadníku vysílá posly a sama mu vzkazuje po
jeho známých. A věnuje se mu jedinému dvakrát
třikrát čtyřikrát, ana tak získá hodně peněz;
a vytváří dojem šťastného domova.
Sejde-li se najednou více nápadníků a nesou-li
týž zisk, tu nechť si hledí zejména toho, jenž nabízí
peníze, ana baží po nich. Tak praví učitelé.
Neboť peníze se nevracejí a jsou kořenem všeho
díla proto toho, jenž dává zlaťáky. Tak praví
Vátsjájana.
Ze zlata,
stříbra,
mědi,
mosazi,
železa,
nádob,
náčiní,
koberců,
pokrývek,
rouch,
voňavek,
koření,
džbánů s máslem,
s olejem
a s rýží
a dobytka
je předcházející lepší následujícího. Při rovnosti
tovaru a při rovnosti peněz dbejtež zvláště
na slovo přítelovo,
na trvalost hodnoty,
na přednosti nápadníků
a na lásku.
Mezi vášnivým a štědrým jest zřejmě zvolit
štědrého. Tak praví učitelé.
Leč vášnivý může být učiněn štědrým, neboť
i skrblík ve vášni utrácí; a ani štědrý se nezamiluje
nucen. Tak praví Vátsjájana.
A též mezi boháčem a chudákem jest zřejmě zvolit
boháče a mezi štědrým a tím, jenž prokázal službu,
toho, jenž prokázal službu. Tak praví učitelé.
Leč ten, jenž prokázal službu, prokázav ji jedinkrát,
považuje se za dobrodince; štědrý však nedbá
toho, co je pryč. Tak praví Vátsjájana. I tu jest
myslet do budoucna.
Mezi vděčným a štědrým jest zřejmě zvolit
štědrého. Tak praví učitelé.
Leč štědrý, byť dlouho přijímán, zapomene při
jediném podezření skrze jinou kuběnu nebo lživě
našeptán na to, co pro něj učinila; jsoutě štědří
začasté prchlí, prostoduší a nedůtkliví. Vděčný však,
pamatuje prokázané snahy, nerozmiluje se náhle
a nedá na lživé našeptávání, an zná její povahu. Tak
praví Vátsjájana. I tu jest myslet do budoucna.
Mezi žádostí přítele a hmotným ziskem jest
zřejmě zvolit hmotný zisk: Tak praví učitelé.
Leč hmotný zisk přijde i tak; přítel však, odmítnut
v své žádosti, byl by dotčen. Tak praví Vátsjájana.
I tu jest myslet případně. A vzhledem k záležitosti
chlácholí přítele: Bude to zítra, čestné slovo.
Pak jde za slibným ziskem.
Mezi snahou o zisk a zamezením úbytku jest zřejmě
zvolit snahu o zisk. Tak praví učitelé.
Leč zisk je úměrný a po částech; o úbytku však,
jedva začal, není známo, kdy se zastaví. Tak praví
Vátsjájana. I tu jest myslet na stupeň závažnosti.
Z toho vyplývá, že při hmotné nejistotě je důležito
zabránit úbytku.
Milovné hetéry mohou mít hojný zisk z toho, že
přijímají od těch, již na to mají, peníze
na zakládání chrámů,
vodních nádrží
a libosadů,
na stavby mostů
a obětišť bohu ohně Agnimu,
str.58

na dary tisíců krav kněžím skrze prostředníky
a na pořádání obětí
a úliteb božstvům.
Krasotinky mohou mít hojný zisk z toho, že nosí
ozdoby a šperky na všech údech, žijí ve skvělém
domě s drahocennými nádobami a četným
služebnictvem a že přehozy a závěsy září čistotou.
Děvky mohou mít hojný zisk z toho, že jsou vždy
čistě oděny, jedí a pijí dosyta, vždy užívají voňavek
a žvýkají betelové svitky a nosí aspoň částečně zlaté
šperky.
Z této zmínky lze vysoudit, z čeho mohou mít
hojný zisk i prostřední a nemilovné kuběny mezi
těmito všemi. Tak praví učitelé.
Je to však nepřesno, neboť zisk kolísá ovlivněn
místem,
časem,
bohatstvím,
schopností,
láskou
a okolnostmi.
Tak praví Vátsjájana.
Šlechetná se spokojí i skrovným ziskem,
chce-li zabránit, aby nápadník šel k jiné,
nebo chce-li odloudit milého od jiné,
nebo chce-li jiné zhatit zisk,
domnívá-li se, že obcováním s nápadníkem zlepší
své postavení,
vzestup,
vliv
a přitažlivost,
nebo chce-li se s jeho pomocí vymanit z nesnází,
nebo chce-li ošálit jiného nápadníka, hledíc na
dřívější milování, jako by se nebylo stalo,
nebo touží-li toliko po lásce.
Tuší-li zisk v budoucnu nebo hodlá-li se s jeho
pomocí vyhnout nepříjemnostem, tu nepřijme nic.
Tehdy a tudíž požaduje zisk, mysli-li:
nechám ho a namluvím si jiného,
odejde a udobří se s manželkou,
přivede mě do neštěstí,
přijde někdo výše postavený a umravní ho,
buď jeho pán,
buď jeho otec,
nebo ztratí své postavení
a je mysli těkavé.
A čeká do budoucna a vede si co vzorná manželka,
myslí-li:
obdrží od vladaře slíbenou odměnu,
nebo bude jmenován na významné místo,
nebo se blíží den jeho výplaty,
přitáhne jeho karavana,
jeho úroda dozrává,
u něho to neztratím,
nebo vždy stojí v slově.
Vždy jest vyhýbat se z dálky,
a to platí bez výjimky,
těm, již k jmění přišli těžce,
nebo krutým milcům krále.
Snažíc se a neváhajíc
nechť se oddá, když je zřejmo:
Odmítnu-li, hrozí svízel;
souhlasím-li, kyne prospěch.
Nechť však nelituje peněz,
aby ulovila pána
štědrého a zámožného,
který za málo dá hodně.
I stává se, že třebaže se jde po zisku už už na
spadnutí, zisk je zpochybněn a přijde ztráta. Příčiny
ztrát jsou:
slaboduchost,
zamilovanost,
přílišná pýcha,
ješitnost,
prostota,
důvěřivost,
zloba,
nedbalost,
roztržitost,
osud,
náhoda.
Důsledky těchto ztrát jsou:
neúspěch,
zbytečné výdaje,
zmařené záměry,
škoda na příjmech,
ztráta již získaného,
zkažená nálada,
protivné chování,
zdravotní potíže,
vypadávání vlasů,
zatčení,
mučení,
uříznutí uší nebo nosu.
A proto se má bedlivě varovat všech příčin ztrát
a raději oželet i případné kynoucí zisk.
str. 59

A zisk je trojího druhu:
hmotný prospěch,
mravní prospěch,
prospěch z rozkoše.
Také ztráta je trojího druhu:
hmotný neprospěch,
mravní neprospěch,
neprospěch z rozkoše.
Když se jde po zisku a dosáhne se i jiného zisku,
to je zisk průvodní.
Je-li nejisto, zda zisk bude, nebo ne, to je pochybnost
prostá.
Stane se to, anebo ono; to je pochybnost smíšená.
Když jedna příčina přivodí dva účinky, to je
dvojúčin. Přivodí-li jich vícero, je to víceúčin.
Uvedeme příklady. Bylo již řečeno, že zisk je
trojího druhu, i ztráta je trojího druhu.
Když kuběna obcujíc s významným mužem
domůže se jmění a zároveň se seznámí s jinými, stane
se žádoucí a má nadějné vyhlídky na další zisk, to je
zisk se ziskem průvodním.
Obcuje-li kuběna s mužem jen pro peníze, to je
zisk bez zisku průvodního.
Přivydělává-li si u jiných mužů mimo svého
milence, důsledkem je ztráta příjmu od něho, neboť ji
přestane milovat; je nenáviděna a upadne do špatné
společnosti. To je zisk s průvodní ztrátou.
Pakliže na své útraty a bez příjmu obcuje s lakomým
významným mužem nebo vlivným ministrem,
jen aby odvrátila hrozící nebezpečenství nebo si
zajistila prospěch a zisk do budoucna, to je ztráta
s průvodním ziskem.
Když je na své útraty laskava ke skrblíkovi,
namyšlenému krasavci nebo nevděčníkovi aniž jí
z toho něco plyne, to je ztráta bez průvodního zisku.
Když je na své útraty laskava k muži, jak už řečeno,
aniž jí z toho něco plyne, a on je krutý a mocný
oblíbenec králův, takže by jí mohl jakkoli uškodit, to
je ztráta se ztrátou průvodní.
A podle toho jsou také zisky a ztráty a průvodní
zisky a průvodní ztráty z mravního prospěchu
i z prospěchu z rozkoše; a jsou také prosté a smíšené
i všelijak vzájemně pospojované.
Byť uspokojen, dá, nebo nedá? To je pochybnost
co do prospěchu.
Mám ho zanechat, když už nemá, co by mi dal?
To je pochybnost co do mravnosti.
Bude příjemné, když si s ním začnu? To je
pochybnost co do rozkoše.
Tenhle se mi nelíbí; ale když mu nedám, zdaž
nebudu škodná? To je pochybnost co do ztráty
prospěchu.
On mne miluje; ale když ho nechám, zdaž nebude
nešťasten? To je pochybnost co do ztráty mravnosti.
Vyjevím mu, že o něj stojím; ale zdaž mne bude
chtít? To je pochybnost co do ztráty rozkoše.
Potud pochybnosti prosté. A nyní smíšené.
Obcování s neznámým, jehož úmysly nejsou zřejmy,
byť ho uvedl milenec, nebo s vlivným mužem
může přinést zisk nebo ztrátu; a tu vzniká smíšená
pochybnost co do prospěchu a neprospěchu.
Když ji požádá přítel nebo ji k obcování pudí
soucit
s učencem,
se žákem panicem,
s obětníkem,
s oddaným věřícím,
s kajícníkem,
nebo s tím, kdo už má života namále,
tu vyvstává smíšená pochybnost co do mravnosti
a nemravnosti.
Zná-li kuběna muže toliko od vidění a z doslechu
a hodlá mu dát aniž ví, zda je dobrý, nebo špatný, to
je smíšená pochybnost co do rozkoše a nerozkoše.
Potud pochybnosti smíšené.
A Uddálakovec praví:
Když se jí od cizího dostává zisku a od svého
rozkoše, to je dvojí prospěch.
Když si je nejista, zda jí poskytne zisk a zda jí
poskytne rozkoš, to je dvojí pochybnost co do zisku
a rozkoše.
Když s ním obcuje na své útraty a on ji pak nechá,
to je dvojí ztráta co do zisku a rozkoše.
Když si je nejista, zda je mohovitý, nebo zda na
něj bude doplácet, to je dvojí pochybnost co do
zisku.
Potud Uddálakovec.
A tohle žáci Bábhravjovi:
Když obcujíc s novým milencem dosáhne zisku
a se starým taktéž, to je prospěch z dvojího zisku.
Když kvůli obcování má nějaké výdaje a pak stejně
zisku nedosáhne, to je ztráta z dvojího neprospěchu.
Když si není jista, zda dosáhne zisku, bude-li
s ním obcovat, a zároveň zda dosáhne zisku od jiného,
nebude-li s tímhle obcovat, to je dvojí pochybnost
co do prospěchu ze zisku.
str.60

Když si není jista, zda ji bývalý milenec nezpůsobí
ztrátu ať za ním půjde, nebo za ním nepůjde, to je
dvojí pochybnost co do neprospěchu ze ztráty.
A je šestero základních spojení:
zisk tu, ztráta onde;
zisk tu, pochybnost o zisku onde;
zisk tu, pochybnost o ztrátě onde;
ztráta tu, pochybnost o zisku onde;
pochybnost o zisku tu, pochybnost o ztrátě
onde;
pochybnost o ztrátě tu, ztráta onde.
To všechno má kuběna uvážit a poradit se
a potom jednat tak, aby dosáhla zisku, aby si
připravovala zisk v budoucnu a aby se vyvarovala ztrát
a nesnází. Co platí o hmotném prospěchu, totéž
o mravnosti a rozkoši, neboť takové jsou souvislosti
i tu.
Obcujíc s muži má kuběna bedlivě dbát, aby se jí
od nich dostalo jak peněz a jiného prospěchu, tak
i rozkoše; mravnost už přijde sama sebou. Při vhodných
příležitostech, jako jsou například jarní slavnosti atd.,
rozhlásí její matka mezi frejíři, že dcera dá
tomu, kdo jí splní to nebo ono přání, anebo jí
poskytne to nebo ono. A když se k ní blíží frejíři
a mladíci, nechť dobře rozvažuje, čeho by se od kterého
mohla domoci.
Spojení a souvislosti zisků a ztrát všeobecně
jsou:
zisk tu, ztráta všude jinde;
ztráta tu, zisk všude jinde;
zisk všude, ztráta všude.
A kuběna má také bedlivě posuzovat pochybnosti
o ziscích a ztrátách co do mravnosti a rozkoše,
nejen co do hmotného prospěchu.
Potud o zisku, o ztrátě, o průvodních ziscích,
o průvodních ztrátách a o pochybnostech.
Různé druhy kuběn jsou kuplířka,
služka,
vilná necuda,
cizoložnice,
tanečnice,
řemeslnice,
skvrna rodiny,
prodejná kráska,
veřejná děvka
a kurva.
Všechny tyto druhy kuběn se dobře vyznají
v různých druzích mužů a tím pádem vědí o různých
způsobech, jak z nich dostat peníze, jak je potěšit
a ukojit. jak se jich zbavit i jak je k sobě opět přivábit.
A přitom berou v úvahu zisk a ztrátu, průvodní
zisky a průvodní ztráty, jakož i pochybnosti podle
různých okolností.
Potud o kuběnách.
Muži touží po rozkoši,
ženy však jdou po penězích.
Ti i ony mají vědět,
aby byli poučeni.
Rozkoše a slast a láska
ovšem lahodí i ženám;
proto jsou tak roztomilé.
Především však platí prachy.
A tu končí hlava šestá,
Kuběny.
str.61

Zamyšlení sedmé
NAD RADAMI
Od počátku světa příroda nerozděluje stejně.
A člověk, nejmladší z jejích synů, laje jí jako
maceše,
ten za to, čím ho obdařila,
a onen za to, co mu zůstala dlužna.
Tak malý chtěl by být obrem
a čahoun rád by se tratil,
tak sušinka žádá si vnad
a bachyně chtěla by hubnout.
Jen ve věcech lásky nikdo se necítí obdařen příliš.
Byť byl muž zajícem náruživosti chabé,
divým hřebcem chtěl by se stát ve chvíli, kdy
vzplane láskou.
A panna, byť nepřečetla ani první stránky slabikáře
milostných her,
jak zralá hetéra obloudit chce muže.
Leč mnozí neuspějí v té snaze svými silami a vlastním
umem.
Od počátku světa pak vyhledávají rádce,
kteří jsou živi od slabostí lásky.
A byly to vědmy,
zaříkávačky
i bylinkářky,
a byli šamani,
hvězdopravci
i mniši,
a byli a jsou lékaři.
Nechť mi vědmy i ostatní prominou, budu-li hájit
právo svého cechu, neboť úkolem jeho je ochrana
zdraví,
a budu-li hanět Vátsjájanovy Rady
Vátsjájanovou radou:
Střezte se všech nepravostí,
věcí nečistých a hnusných,
které ubližují tělu
nebo ohrožují život.
Nechť tedy ani mladíci ani starci
nezlézají s herbářem
vrcholky hor,
dna propastí
ani jiná těžko přístupná místa,
marně hledajíce roztodivné byliny,
neboť plané jsou to květy,
jež mají přinášet mužnou sílu,
leč místo toho nesou v sobě jed a zmar.
A nechť mladíci chtiví lásky
nepropichují své údy
stojíce v řece Vltavě, Dyji či Hronu,
neboť není již nástavců, klamných to odznaků síly
a k potěše kterých žen kdo by je křísil?
Čas a prostor mnohé změnil.
Tak praví učitelé.
A tak praví Vátsjájana:
Není přece nutno páchat
všechno, o čem je tu zmínka:
soustavnost je základ vědy,
avšak způsoby jest volit.
Co k tomu mohou ještě dodat lékaři?
A proto zde končí
Sedmero zamyšlení
aneb
průvodce Kámasútrou.
str.62

HLAVA SEDMÁ
Rady
Vyloženo Poučení o rozkoši. Kdo však nedojde
zamýšleného zde, nechť se uchýlí k Radám.
Ke štěstí v lásce je zapotřebí
krásy,
ušlechtilých vlastností,
mládí
a velkomyslnosti.
Mast z toještě,
koštouchu
a listí slivouchového
napomáhá štěstí v lásce.
A totéž, pěkně rozetřeno, v kahanu s olejem
vrcholákovým spáleno a v lidské lebce uchováváno,
je černí na oči.
A olej získaný z nocenky,
jedomaru,
hlemzáku,
žlutého laskavce
a lístků modrého lotosu
je k natírání. A z toho také věnce.
Lotos bílý,
lotos modrý
a třezalka,
usušeny, rozdrceny a s medem a máslem smíšeny,
jsouce lízány, napomáhají štěstí v lásce.
A totéž s listy toještovými,
slivouchovými
a třezalkovými
jako mast.
Oko paví nebo hyení v zlaté schránce na pravé
ruce nošené napomáhá štěstí v lásce.
A zámotek z keře řešetlákového a perla zrovna
tak podle zaříkadel Atharvavédy.
A když mladá služtička dospěje pohlavního věku,
pán ji drží v odloučení a nepouští ji ven. Tu po
ní frejíři touží o to víc a dorážejí, až ji pán svěří tomu,
kdo jí poskytne nejvíc zisku a rozkoše. Tak se zvyšuje
vábnost a žádostivost.
Taktéž kuběna, když jí dcera dospěje pohlavního
věku, posoudí několik vhodných mladíků a rozhlásí,
že ji dá tomu, kdo jí poskytne to a ono. A zatím
dceru drží v odloučení a nepouští ji ven, dokud
některý z nich nesplní její požadavky. Pokud se
k tomu nikdo nemá, ukáže kuběna některé své
cennosti a řekne, že to už dostala co závdavek
od jiného.
Nebo nechá dceru provdat tajně a předstírá, že
o tom neví, a pak prohlásí, že se to náhle s náhodou
domákla, a žádá od ženicha odměnu za dodatečný
souhlas.
Také dcera sama se má snažit upoutat syny bohatých
měšťanů, jež její matka nezná, a setkávat se
s nimi ve školách umění, v koncertních síních, při
dýcháncích jinde a tam či onde. A kdo nabídne
nejvíc, tomu ji matka na čas dá.
A je to jen na jeden rok, pak je konec. Ale i potom,
je-li žádána, může navštívit bývalého manžela
na noc, neboť z toho je zřejmo, že je vábná.
Takové jsou způsoby kuběn, jak zdůraznit vábnost
a žádostivost. A totéž platí i o dcerách tanečnic,
jež na čas provdávají své dcery jen těm, kdož se jim
ukáží nějak užitečni.
Potud o dívkách, jež žijí ze svých půvabů.
Milování pyjem potřeným směsí
rozdrceného durmanu,
pepře černého,
pepře dlouhého
a medu
vede k oblouzení.
Prášek z listí větrem hnaného a levou rukou
uchopeného,
z věnce z hrudi mrtvoly
a z kosti paví
vede k oblouzení.
Prach ze supí samičky přirozeně scíplé, smíšený
s medem a plody smutňovými v lázni, vede
k oblouzení.
Kousky pryšce a součky kapinice, jeden po druhém
sedmkrát otruštíkem a sírou potřeny, usušeny
a rozdrceny, s medem smíchány a na pyj naneseny
při souloži vedou k oblouzení.
str.63

Dým téhož za noci páleného působí, že měsíc zdá
se ze zlata. A totéž s lejnem mrouskajícího se opičáka
rozmělněno a na dívku vhozeno působí, že nedá
jinému.
Plátky puškvorce v oleji mangovém smáčené jest
vložit na šest měsíců do vykotlaného kmene luštináku
a po šesti měsících vyjmout; mast z toho, äbohumilka“
zvaná, vede k oblouzení, jak se tvrdívá.
A dužina z kapinice nadrobno nakrájená a ve
vykotlaný strom na šest měsíců vložená získá vůni
jeho květů; mast z toho, äpolobohumilka“ zvaná,
vede k oblouzení, jak se tvrdívá.
Proso s toještí smíšené, v oleji mangovém napučené
a do vykotlaného kmene hadincového na šest
měsíců vložené dá mast ähadomilka“ zvanou, jež
vede k oblouzení, jak se tvrdívá.
Kost z velblouda ve šťávě hvězdnicové smáčená,
na prášek upražená, v kelímku z velbloudí kosti
uchovávaná a tyčinkou z velbloudí kosti nanášená je
spolu se surmíkem černí pro oči blahodárnou a vede
k oblouzení, jak se tvrdívá.
Tím je i vysvětleno, co čerň z kosti
jestřába,
supa
a páva.
Kořen šáchoru,
pepř čabík
a lékořice
s cukrem v mléce svařeny a vypity vzbuzují sílu býčí.
Varlata kozlí nebo beraní s cukrem v mléce svařena
jsou prostředkem ke zvýšení trtkavosti.
A taktéž pití kopyšníku,
pryšce
a luštinky
s mlékem.
A taktéž semena dobrušková,
třtina cukrová
a kopyšník
s mlékem.
Kotvice,
skřípina
a lékořice
s opihledem rozmělněny, s cukrem,
mlékem
a máslem
na mírném ohni v nákyp svařeny a jak se patří požity
uschopní vejít k nesčetným ženám. Tak praví učitelé.
Fazole mlékem opláchnuté, v horkém másle
změklé a vytažené, v mléce krávy odrostlého telete
rozvařené a v medu a másle rozpuštěné a požité
uschopní vejít k nesčetným ženám. Tak praví učitelé.
Kopyšník
a luštinka s cukrem,
medem,
máslem
a pšeničnou moukou
v placky zhněteny a jak se patří požity uschopní vejít
k nesčetným ženám. Tak praví učitelé.
Rýže s vrabčími vejci rozkotaná, v mléce svařená
a s medem a máslem jak se patří rozetřená působí
jako prve.
Vyloupaná zrnka sezamová s vrabčími vejci
rozkotaná, s plody kotvice,
skřípiny
a luštinky
a s pšeničnou moukou,
mlékem,
cukrem
a máslem
v placky upečená a jak se patří požitá působí jako
prve.
Po čtyřech uncích másla,
medu,
cukru
a lékořice,
půl unce šťávy medovníkové
a čtyřiašedesát uncí mléka,
to je posilující lektvar ze šestera součástek, jenž jsa
směsí šťáv povzbuzuje trtkavost a prodlužuje věk.
Tak praví učitelé.
Chřest,
paznehtník
a zhuštěná šťáva cukrové třtiny
s medem a pepřem dlouhým smíšeny a v kravském
mléce s kozím máslem svařeny jsou, užívány denně
počínajíc vstupem měsíce do souhvězdí Pušja,
posilujícím lektvarem, jenž jsa směsí šťáv povzbuzuje
trtkavost a prodlužuje věk. Tak praví učitelé.
A plody chřestu,
paznehtníku
a blaholistu
rozmačkány, ve čtyřnásobném množství vody svařeny
a po zhoustnutí odstaveny, jsou, užívány každé
ráno počínajíc vstupem měsíce do souhvězdí Pušja,
posilujícím lektvarem, jenž jsa směsí šťáv povzbuzuje
str. 64

trtkavost a prodlužuje věk. Tak praví učitelé.
Paznehtník na prášek rozdrcen, se stejným množstvím
ječné mouky smíšen a denně zrána, když se
vstane, po šesti uncích užíván je posilujícím lektvarem,
jenž jsa směsí šťáv povzbuzuje trtkavost. Tak
praví učitelé.
Lektvary a recepisy
vhodné k probouzení lásky
znají lékaři a vědmy,
Atharvavéda a tantry.
Střezte se však nepravostí,
věcí nečistých a hnusných,
které ubližují tělu
nebo ohrožují život.
Způsobů se takých držte,
jež jsou běžny u vzdělanců,
které chválit mohou kněží,
přátelé a dobrodinci.
Kdo nemůže ukojit ženu náruživosti divé, nechť
se uchýlí k prostředkům.
Přistoupiv k souloži hněte hrmu rukou, a počne-li
ronit šťávu, dá se do trtkání; to je dohonění slasti.
A ližba muže náruživosti chabé,
starého,
tlustého
nebo rozkošemi znaveného,
to je dohonění slasti.
Nebo jest použít nástavců. Ty jsou zhotoveny ze
zlata,
stříbra,
mědi,
železa,
slonoviny,
rohoviny.
Cínové a olověné jsou jemny a chladivy a v díle
drsny. Tak praví učedníci Bábhravjovi.
A dřevěné podle záliby. Tak praví Vátsjájana.
Vnitřek budiž rozměru pyje a navrch mnohé hrubé
hrbolky.
A dva takové jsou dvojče.
Tři nebo více podle délky jsou obojky.
A drát podle rozměru omotaný je náramek.
A nástavec s dvěma dírkami k uvázání, mohutný,
drsný, tu a tam s hrbolky, podle rozměru užitý
a k bedrům přivázaný je krunýř či pancíř.
Není-li jich, pak tykvice,
rákos
a bambus,
olejnými pomádami namazány a šňůrkou k bedrům
přivázány a dřevěnými korálky nebo mnohými
peckami smutňovými omotány.
Tolik o použití nástavců. Leč nepoužívají se
nikterak samy o sobě.
V Dakšině propichují pyj jako boltce dětí.
Mladík, propíchnuv jehlicí, stojí ve vodě, dokud
pryští krev. A aby se rána nezacelila, obcuje té noci
bezuzdně. Pak čistí obden mastmi a postupně
zvětšuje šířící se otvor třískami rákosovými
nebo kutíkovými. A čistí lékořicí s medem. Pak
rozšiřuje olověnými tyčinkami a mastí olejem
dobruškovým.
A tak připevňuje rozličné umělé pyje nejednoho
tvaru:
oblé,
kuželovité,
prohnuté,
tvaru poupěte,
hrbolaté,
čtverhranné co volavčí kost,
jako sloní chobot,
osmihranné,
posuvné,
co trojhranný jehlan
a jiné
podle záměru,
účelu,
a díla,
a to hladké nebo drsné podle nálady.
A také se tře pyj hmyzem, jenž obdařen chloupky
rodí se na stromech, a pak se po deset nocí mastí
olejem a opět se tře a opět se mastí, než pomine
svědivost, a otvorem v lůžku učiněným nechává se
viset. Tu chladivé balšámy postupně tiší způsobenou
bolest. A je to na celý život, mezi světáky zváno
hmyzí zduřelec.
Užívá-li se k tření postupně a střídavě
mochyně,
povijnice,
vodní mech,
lilek,
buvoličí máslo
a šťáva z lopušníku
a slunečnice,
zvětší se na jeden měsíc.
Tře-li se tímtéž v oleji svařeným, na šest měsíců.
str.65

A tře se nebo smáčí olejem, v němž byla na mírném
ohni svařena semínka
granátového jablka
a tykve
a šťáva z routy
a lilku.
Po těch či oněch prostředcích jest se pídit
u zkušených.
Tolik o způsobech zvětšení.
A na niž vhodí rozdrcený stonek pryšcový smíšený
s nocenkou,
lejnem opičáka
a kořenem pupalkovým,
ta se nezamiluje do jiného.
A jedva se dotkne hrmy potřené mastí
z rozdrcené routy,
škaredníku,
hvězdnice,
železného prášku,
čípatky
a plodů pišťuláku
a hřebíčkovce,
pozbude ztopoření.
A jedva se dotkne vykoupané v buvoličím
podmáslí, v němž byl zamíchán prášek
z hovniválů,
z chrustavce
a čípatky,
pozbude ztopoření.
Mast z květů mořiny,
mombínu
a hřebíčkovce
maří lásku. Jakož i věnce.
Mast kaparová působí, že pochva slonice se
zhoužví na jednu noc.
Mast z medu, v němž byl rozmělněn prášek
z lotosu bílého,
lotosu modrého,
mořiny
a vrcholákové pryskyřice,
působí, že pochva srnky se rozhoužví.
Plody smutňové naložené v popelu z pryšce,
routy
a klejichy
a ve šťávě z plodů
škaredníkových
zbělí vlas.
Vodička z kořene jasmínu,
kutíku,
černivky,
poštěvnice
a ebenovníku
v lázni přivede vlas nazpět.
Potírání tímtéž, v oleji pěkně svařeným, postupně
přivede nazpět, ano černí.
Rudá pryskyřice po sedmkrát rozpouštěná v potu
ze šourku bílého hřebce působí, že červený ret zbělá.
A jasmín atd. přivede nazpět.
Ta, jež zaslechne zvuk flétny potřené šťávou
z chrustavce,
koštouchu,
toještě,
slivouchu,
sosny
a pryšce,
je oblouzena.
Nápoj se šťávou z plodů durmanu vede k zešílení.
A zcukernatělá šťáva třtinová přivede nazpět.
Předmět dotknutý rukou, jež byla pomazána trusem
páva poživšího žlutý a červený otrušík, stane se
neviditelným.
Popel z dřevěného uhlí a z trávy s olejem smíchaný
dává vodě barvu mléka.
Směs z plodů vrcholáku,
mombínu
a aglaje
působí, že železné nádoby vypadají jako měděné.
Kahan, v němž hoří olej aglajový a knot z lýka
a hadí kůže, působí, že klacky vedle pohozené
vyhlížejí jako hadi.
Pití mléka bílé krávy, jež má bílé tele, vede k slávě
a vysokému věku.
Jakož i požehnání proslulých kněží.
Poučiv se z dávných spisů
jakož ze způsobů běžných,
psal jsem pilně, s péčí toto
Poučení o rozkoši.
Ten, kdo pochopil to správně,
nezanedbá trojí smysl;
dbaje svědomí a lidu
nehrouží se do chlípností.
Obrázky tu vylíčené
sice občas chlípnost dráždí,
jsou tu však jen pro úplnost,
důrazně to podotýkám.
str.66

Není přece nutno páchat
všechno, o čem je tu zmínka:
soustavnost je základ vědy,
avšak způsoby jest volit.
Tuto Kámasútru sepsal,
zasvěcen svým starým mistrech
do bábhravjovského díla,
probádav je, Vátsjájana,
jenž se bránil pokušením,
soustřediv se na svůj traktát,
aby lidu podal návod,
jak se v lásce vyhnout zlému.
Ten, kdo trojího dbá smyslu,
kdo si v světě vede řádně,
kdo i Kámasútru zvládl,
žije šťastně, vyrovnaně.
Neboť rozvážný a moudrý
dbá vždy na víru a prospěch -
a byť v rozkoších se kochá,
má jen úspěch, zdar a štěstí.
A tu končí hlava sedmá,
Rady.
A tu končí Vátsjájanovo
Poučení o rozkoši.

POZNÁMKA
PŘEKLADATELOVA
Toto vydání Kámasútry je již úplné, neboť byly
doplněny všechny části v prvním vydání vynechané,
a to 1.1.20-86, 2.9, 5.6.5, 6.6 a 7.1.12-24. Průběžně
byl používán Jašódharův komentář Džajamangala.
Za české ekvivalenty názvů mnohých stromů,
keřů, bylin a trav v Kámasútře zmíněných jest vzdát
dík panu doc. ing. RNDr. Janu Jeníkovi, CSc., a za
četné kritické připomínky panu PhDr. Dušanu
Zbavitelovi, DrSc.
Některé technické termíny byly upřesněny
v diskusích s přáteli v hospůdce U kocoura
v Nerudově ulici na Malé Straně.