Kámasútra
Zamyšlení druhé
NAD MILOVÁNÍM
Jelikož je devatero rozkoší podle rozměru, podle
času a podle náruživosti, nelze vyčíslit možnosti jejich
seskupování. Neboť je jich příliš mnoho. A konání
má být vedeno rozmyšlením. Tak praví Vátsjájana.
Ach, kolik ten dobrý a moudrý mnich nabízí
učenlivým žákům variací milostných her,
způsobů objímání,
druhů polibků,
poloh k obcování;
škrábanců, kousanců
a vzdechů
i slastí doznívající vášně,
leč:
Všechna naučení platí,
dokud milenci jsou vlažní.
V roztočeném kole chtíče
poučky se zapomenou.
A je to snad dobře, neboť si sotva dovedeme
představit milence s chladnou myslí postupující ve
vzájemném objetí přesně po cestách Čtyřiašedesátera
Paňčálského za vytčeným cílem.
Nechť však zvídavý předem přečte a přemýšlí
a volí způsoby, které jsou v souladu
se zvyky a obyčeji (běda, chybí nám však místopis
zvyků a obyčejů žen v zemi české, moravské,
slezské a slovenské),
s vlastními možnostmi a schopnostmi (neboť
mnoha lidem obyčejným jsou některé z poloh
i po nácviku nedostupné, však jsme v úvodu
nadarmo nehovořili o akrobacii splynutí)
a hlavně (to bychom chtěli zdůraznit především)
v souladu s přáním,
stavem,
možnostmi
a náladou partnerky či partnera.
Co u jednoho vzbuzuje rozkoš, může u jiného
působit odpor. A vlastní rozkoš se násobí jen rozkoší
druhého.
Pročež čtěte moudrá poučení oba a volně projevte
navzájem svůj názor.
A vězte, že mnohé jsou povésti a pověry o hrdinských
činech v obcování, ale že více záleží na vzájemném
souladu a vzájemném ukojení při milování:
Tomu i staří Indové přikládali neobyčejný význam,
především však z jiného důvodu. Byli totiž v domnění,
že zárodek počíná spojením mužské a ženské šťávy.
Nedojde-li žena slasti, nevyroní šťávu a dítě se
nemůže počít.
Ach, kolika náhodným a letmým milencům pro
jednu noc by to bylo milé, leč není tomu tak.
Tak praví lékaři.
A tolik pro muže:
Obcuje-1i někdo s ženou
přitom na sebe jen myslí,
nedosáhne pravé slasti,
ať je zajíc, býk či hřebec.
A tolik pro ženy:
Žena, která trpně čeká
na mužovu prudkou vášeň,
sama vstříc však nevychází,
může čekat do skonání.
str.16
HLAVA DRUHÁ
Milování
Podle rozměrů pohlaví jsou milenci zajíc, býk
a hřebec. A milenky zase srnka, kobyla a slonice.
Při souloži podobných jsou tedy tři rozkoše shodné.
Jinak šest neshodných. A tu, je-li milenec vyššího
stupně, jsou při souloži dvě rozkoše hrubé.
A jedna přehrubá. A naopak dvě jemné. A jedna
přejemná.
Z nich nejlepší jsou shodné. Přílišné jsou nejhorší.
Ostatní prostřední. I při shodě lze upravit rozměr
pro rozkoš hrubou nebo jemnou. A je devět rozkoší.
Ten, kdo soulože jeví mírnou vášeň, je skrovného
výronu a nesnáší zranění, je náruživosti chabé.
A naopak jsou náruživosti prostřední a divé. A také
milenky. A je tedy devět rozkoší jako podle rozměru.
A pak podle času jsou milenci letmí, prostřední
a vytrvalí.
Leč o ženách je spor.
Žena nedochází té slasti co muž. Neboť mužem se
toliko uleví jejímu svrbění. A ona shledává potěchu
v průvodním milkování. V tom je její pojetí rozkoše.
Nechápe rozkoš mužskou. Je marno se jí ptát: Jaká
je tvá rozkoš? Jak by to věděla, když muž, dosáhna
slasti, svévolně zanechá trtkání, ženy nedbaje! A tu-
díž žena nikoli. Tak praví Uddálakovec.
A co, je-li toto: Ženy se těší z vytrvalého milence;
s letmým však k slasti nedospěvše, jeví nevrlost. To
je znamení, že tu slasti dosahují, tu nedosahují.
A to ne: Vždyť je to úleva ve svrbění, jež je příjemná
po dlouhou dobu. To je samo sebou. A tudíž
kvůli pochybě to není znamení.
Ženy obcujíce s mužem
svého svrbění se zbudou;
za rozkoš však považují
laskání a milkování.
Žena pociťuje rozkoš stále od samého začátku,
leč muž až na konci. To je přece zřejmo. A když
nedosáhne slasti, nepočne. Tak praví učedníci
Bábhravjovi.
I tu lze vznést tutéž námitku.
A co, je-li toto: Pociťuje-li rozkoš stále, proč je na
začátku lhostejna, ba nesnášenliva, a potom postupně
nabývá vášně nedbajíc těla a na konci touží po
oddechu? Není to tedy tak zřejmo.
A to ne: I při obyčejném kroužení hrnčířského
kruhu nebo při honění káči je na začátku vrtění
pomalost a potom postupně naplnění rychlosti. To
je samo sebou. A po výronu šťávy touha po oddechu.
Tudíž předpoklad neplatí.
Slast svou v závěru muž cítí,
žena však ji cítí stále.
Touha po oddechu vzniká
způsobena ztrátou šťávy.
Neboť je známo, že i ženy po způsobě mužů roní
šťávu. Jak by mohla být rozlišnost v účinku mezi
těmi, již jsou stejného rodu a pachtí se za týmž účelem?
Leda rozlišnost v prostředcích a rozlišnost
v pojímání. Jak?
Rozlišnost v prostředcích je od přirozenosti: muž
je činitel, žena trpitel. A jinak pojímá dílo činitel,
jinak trpitel. A tudíž z rozlišnosti v prostředcích
vyplývá od přirozenosti i rozlišnost v pojímání. Muž
se kochá: Já naléhám. A žena: Já podléhám. Tak
praví Vátsjájana.
A co, je-li toto: Proč by právě z rozlišnosti
v prostředcích nebyla rozlišnost v účinku?
A to ne: Rozlišnost v prostředcích je opodstatněna.
Potom by nebylo správné soudit z různých znaků
činitele a trpitele na neopodstatněnou rozlišnost
v účinku. Jsoutě téhož rodu.
A co, je-li toto: Dělníci vytvářejí společně jediné
dílo. A tvrdit, že tito dva, činitel a trpitel, se pachtí
každý zvlášť za vlastním cílem, je nedůsledno.
A to ne: I ve dvojicích lze pozorovat snahu po
opačném výsledku jako při beraním zápase, srazí-li
se dva ořechy nebo v zápolení borců.
Tu však není rozdílu mezi činiteli.
str.17
Leč ani tam není věcného rozdílu. Vždyť už bylo
řečeno že rozlišnost v prostředcích je od přirozenosti.
A tito dva spějí k stejné rozkoši.
Oba stejného jsou rodu,
oba cítí stejnou rozkoš;
muž však zacházet má s ženou,
aby první došla k slasti.
Stejnost dokázána.
Je devatero možných souložení podle náruživosti,
podle času a podle rozměru, jak to padne
dohromady.
Potěšení, láska, chtíč, vášeň, náruživost a slast
jsou vlastně totéž co rozkoš. Souložení, smilstvo,
obcování, trtkání, zléhání a milování jsou vlastně
totéž co soulož.
Jelikož je devatero rozkoší podle rozměru, podle
času a podle náruživosti, nelze vyčíslit možnosti
jejich seskupování. Neboť je jich příliš mnoho.
A konání má být vedeno toho rozmyšlením.
Tak praví Vátsjájana.
Při prvním milování je muž náruživosti divé
a času letmého, při následujícím naopak; žena však
opačně. Vzhledem k výronu šťávy. Říkává se, že
výron šťávy mužské předchází výronu šťávy ženské.
Ženy jemné jsou a křehké,
proto od přirozenosti
rychle k slasti dospívají;
tak to tvrdí učitelé.
Co tu bylo vyloženo,
platí zvláště pro nadané.
K poučení tupcům dále
promluvíme zevrubněji.
Rozkoše jsou čtvera druhu,
praví moudří: ze zvyklosti,
z obraznosti, z přesvědčení,
hlavně smyslná však rozkoš.
Rozkoš roznícená slovy
sílí činností a zvykem;
to je rozkoš ze zvyklosti,
třeba z lovu a tak dále.
Rozkoš, která vzniká z představ,
to je rozkoš z obraznosti;
zvyku není zapotřebí,
aniž smyslnost je nutna.
Příkladem je vášeň k ližbě,
kterou provádějí hlavně
kleštěnci a chlípné ženy,
k polibkům a milkování.
Obcuje-li někdo s jiným
mysle na milíka svého,
v duchu si ho představuje,
to je rozkoš z přesvědčení.
Rozkoš smyslná je zřejma,
slastiplná, všeobecná;
ostatním je nadřazena
do sebe je zahrnujíc.
Rozmýšlet jest uvážlivě,
váže všechna pro i proti.
Podle toho, jak se hodí,
způsoby si vybírejte.
Říkává se, že Čtyřiašedesátero je součástí
milování, ano má čtyřiašedesát námětů.
Právě tato nauka je čtyřiašedesáterá. Tak praví
učitelé.
Neboť je čtyřiašedesát oborů a jsou považovány
za součásti milování, ano je jich čtyřiašedesát. Vždyť
Rgvédu zovou Desaterem. I tu je táž významová
souvislost. A jelikož Paňčálský má vztah k Rgvédě,
k jeho uctění byl zaveden tento název. Tak praví
někteří.
Je osm po osmi: objetí, polibky, škrábání, kousání,
sténání, zléhání, milování po mužsku a ližba;
osmkrát osm je čtyřiašedesát, neboť jsou různé způsoby.
Tak praví učedníci Bábhravjovi.
Leč v těchto osmi skupinách je vidno tu více, tu
méně způsobů než osm, třeba v bití, ve sténání,
v milování po mužsku, ve zvláštních polohách atd.,
jakož i v mnoha jiných. Jest to chápat co rčení, jako
strom sedmilístek nebo pětibarevná oběť. Tak praví
Vátsjájana.
A je čtvero objetí, jež prozrazují lásku mezi dvěma,
kteří spolu dosud neobcovali:
dotyk,
nátisk,
dotírání,
a přimáčknutí.
Význam názvu sám vždy vyjevuje podstatu.
Dotyk je, když se jdoucí dotkne pod nějakou
záminkou tělem těla vstříc přicházející milované.
Nátisk je, když milenka v ústraní jakoby
nevědomky přitiskne ňadro k milovanému, ať stojí či
sedí, a on ji uchopí v objetí.
To obé tehdy, nejsou-li ještě důvěrni a domluveni.
Dotírání je, když za tmy v davu nebo o samotě
str.18
pomalu se pohybujíce trou tělo o tělo po nepříliš
krátkou dobu.
A přimáčknutí je, když druh druha pevně tlačí ke
zdi nebo proti sloupu.
To obé tehdy, vědí-li už o vzájemné náklonnosti.
U příležitosti souložení jsou čtyři:
objetí liány,
šplh na strom,
sezam a rýže,
mléko a voda.
Objetí liány je, když se milenka vine co liána ke
kmeni damaroňovému, zdvihajíc přikloněnou tvář
k polibkům, slabě sténajíc jemu poddána, a hledí na
něco rejcovného.
Šplh na strom je, když vstoupivši chodidlem na
nárt milencův, obmyká druhou nohou jeho stehno,
jednou paží objímá jeho hřbet, druhou pak přiklání
rámě, a slabě sténajíc a vrníc dychtí se vyšplhat
k polibkům.
To obé vstoje.
Sezam a rýže je, když se objímají, trouce se na
lůžku s nohama a pažemi vzájemně propletenými.
Mléko a voda je, když zaslepeni vášní a nedbajíce
bolesti k sobě se tisknou, nohy kolem kyčlí a tvář
k tváři, vsedě nebo vleže.
To obé obcujíce.
Potud objetí podle Bábhravji. Suvarnanábha
však uvádí navíc čtvero objetí jednotlivých částí
těla.
Když stehny svými ze vší duše svírá jedno nebo
obě stehna druhova, to je objetí stehen.
Když na něj se vedravši hrubě tře kyčle o kyčle
a s vlasy rozevlátými ho škrábe, kouše, bije a líbá, to
je objetí kyčlí.
Když tíhu svých ňader složí na hruď milencovu,
to je objetí prsou.
Když nárazem přiloží ústa na ústa, oči na oči
a čelo na čelo, to je objetí čel.
Někteří míní, že i hnětení patří k objetím, neboť
jde o dotýkání. Leč to nikoli, pro rozdíl času, odlišnost
účelu a nesrovnatelnost. Tak praví Vátsjájana.
Vyptávat se na objetí,
vyprávět či slyšet o nich
zcela stačí, aby muže
zmocnila se chlípná vášeň.
Ještě objetí jsou jiná,
vhodná k posílení slastí -
v milování jest je užít
pečlivě a nápaditě.
Všechno naučení platí,
dokud milenci jsou vlažni.
V roztočeném kole chtíče
poučky se zapomenou.
Pro polibky, škrábání a kousání neplatí pořádek;
to záleží na vášni. Nejspíše se hodí před souloží
a během ní pak bití a sténání.
Všechno vždy - vášeň nebere ohledy. Tak praví
Vátsjájana.
Leč při prvním milování nelze přehánět; uplatňují
se postupně kvůli získání důvěry a pro změnu,
neboť povzbuzují chtíč. Teprve potom se rychle
střídají ve zvláštních seskupeních k rozdmýchání vášně.
Líbání je na čelo,
kadeře,
tváře,
oči,
hruď,
ňadra,
rty
a dovnitř úst.
V Látsku též mezi stehna, v podpaží a na podbřišek.
Pod vlivem vášně a podle krajových zvyklostí
jsou ta či ona místa, leč nejsou vhodná pro všechen
lid. Tak praví Vátsjájana.
Jsou tři polibky dívčí:
neúčastný,
stydlivý
a rejdivý.
Neúčastný je, když přinucena tiskne ústa
k ústům, leč neúčastní se.
Stydlivý je, když poněkud stydlivě touží laskat ret
v ústa vsunutý a rty se jí chvějí a vůbec si netroufá.
Rejdivý je, když s očima zamhouřenýma a jeho
oči zakrývajíc dlaní rejdí špičkou jazyka po rtu
milencově, jejž byla vsála.
Dalších je čtvero:
rovný,
křivý,
obrácený
a vtisknutý.
A pátý, štípaný, je, když štipcem prstů utvoří ze
rtů hubičku a líbá ji, aniž kouše.
A tu se zahájí hra: Budiž dáno, že zvítězí ten, kdo
dříve vsaje dolení ret druha. A když milenka prohraje,
nabírá k pláči, lomí rukama, odstrkuje milence
str.19
kouše ho a odvrací se od něho, a násilím přitažena
mu odmlouvá a říká: Nuže, hrejme znova!
A když opět prohraje, vyvádí dvojnásob. Anebo
uchvátivši mezi zuby dolení ret nepozorného, jenž
netušil nepouští jej a směje se, halasí, vyhrožuje,
poskakuje, volá, tančí, pohybuje obočím, kroutí
očima a s tváří rozesmátou povídá to i ono. To je hra
a škádlení s polibky. Tím je i vysvětleno, co hry
a škádlení se škrábáním, kousáním a bitím. Hoví jim
však zejména milenci náruživosti divé, ano jim to jde
z duše.
Polibek hoření je, když vsaje hoření ret milenky
ho líbající.
Obalený je, když semknutím rtů obalí oba rty
a líbá; žena však muže bezvousého.
Klání jazyků je, když nadto jazykem tře zuby,
půnebí a jazyk druha.
Tím je i vysvětleno, co uchvácení a odevzdání úst
a zubů.
A podle zvláštních krajových zvyklostí jsou polibky
na ostatní údy:
přímý,
vášnivý,
uctivý
a něžný.
Tolik o vlastních polibcích.
Políbí-li spícího hledíc na jeho tvář a sledujíc svůj
záměr, je to podpalovač chtíče.
K povzbuzení lhostejného, nahněvaného nebo
jinak zaneprázdněného a k vytržení klímajícího
z dřímoty je ponoukač.
Políbí-li pozdě v noci přišlý, sleduje svůj záměr,
milenku spící na lůžku, je to probouzeč. A ona, plna
zvědavosti na milencovu lásku, může předstírat
spánek, jedva nadejde čas jeho příchodu.
K vyjádření lásky jest políbit stín milované
v zrcadle, na zdi nebo ve vodě. A políbit, obejmout
nebo vzít do náruče dítě, obraz a sochu. A také,
přijde-li blíž nebo sedí-li vedle v noci při divadelním
představení nebo na schůzce přátel, líbat milence
prsty na rukou a nohou. A toužící žena, jež milence
natírá olejem, klade mu jakoby z ospalosti a neúmyslně
svůj obličej na stehna a líbá mu stehna a líbá
mu palce na nohách.
Tolik o účelových polibcích.
Všechno čiňte na oplátku:
totéž, tímtéž, tamtéž, taktéž;
za plesknutí popleskejte,
zulíbejte za polibek.
Je-li vášeň silna, budiž drásavé škrábání nehty.
Užívá se
při prvním milování,
po návratu z cesty,
před odchodem na cestu,
když se usmíří rozhněvaná,
a je-li opilá;
pro ty, již nejsou náruživosti divé, nikoli stále.
Anebo také kousání zuby, jde-li z duše.
To je podle tvaru osmero podob:
znělka,
půlměsíc,
kolo,
čára,
tygří spár,
paví stopa,
zaječí skok,
list lotosu.
A místa jsou:
hruď,
ňadra,
šíje,
hřbet,
kyčle
a stehna.
Při roztočeném kole chtíče se nedbá místa. Tak
praví Suvarnanábha.
A ti, již jsou náruživosti divé, mohou mít na levé
ruce nehty zašpičatěny, ba i ve dvě tři špičky. Nehty
mají být:
vhodně nalíčené,
stejné,
lesklé,
čisté,
nerozštěpené,
dobře rostlé,
jemné,
hezké.
V Gaudsku jsou dlouhé nehty považovány za
pohlednou okrasu rukou a vábí mysl žen. V Dakšině
mají krátké a k rozmanitému škrábání podle touhy
příhodné. A v Maháráštře prostřední, jež mají
výhody obou.
Když nehty pěkně srovnanými zlehka drápe po
bradě, ňadrech nebo dolením rtu, aniž zanechá
viditelnou stopu, a způsobuje tak příjemné mrazení
a při styku nehtů zazní jemný zvuk, to je znělka.
str.20
A užívá se, když milená hněte jeho tělo, drbe mu
hlavu nebo seškrabuje pupínky, a také k rozvášnění
a k postrašení.
Zakřivené škrábnutí nehtem na šíji nebo na hřbetu
ňadra je půlměsíc.
A dva k sobě obrácené, to je kolo. Jeho užití je na
podbřišku, hyždích a ohanbí.
Čára na všech místech, leč nepříliš dlouhá.
Je-li zakřivena a na ňadru nebo obličeji, je to tygří
spár.
Škrábnutí pěti nehty směrem k bradavce prsní je
paví stopa.
A pochvaluje-li si to, pak patero škrábnutí kolem
bradavky vedených je zaječí skok.
Podoba listu lotosového na hřbetu ňadra nebo na
boku je lotosový list.
Odchází-li milenec na cestu, nechť vyškrábne
milence na stehnech a hřbetech ňader tři čtyři podoby
v upomínku.
Tolik o díle nehtů. Lze činit i podoby pozměněné
a jiné.
Kdo si troufá dopodrobna vyložit způsoby škrábání,
věda o nekonečnosti a neomezenosti rozmanitých
tvarů, o všeobecné vynalézavosti a zběhlosti
a přirozenosti chtíče? Tak praví učitelé.
Vždyť i chtíč dbá o rozmanitost. A chtíč jest navzájem
povzbuzovat rozmanitostí. Dovedné hetéry
a jejich milovníci si navzájem jsou žádoucí.
A zdůrazňuje-li se rozmanitost v nauce o lukostřelbě
a v jiných naukách o zbraních, jakpak teprve tu! Tak
praví Vátsjájana.
Leč nemá se tak činit ženám, jež má v držení jiný.
Leda na skrytých místech v upomínku a ke zvýšení
vášně jim lze provést zvláštní škrábnutí.
Když si ženy prohlížejí
poškrábané části těla,
dávno vyprchaná láska
znova plápolat v nich začne.
Utichnou-li chtíč a vášeň,
přijde láska k zapomnění,
avšak stopy po škrábnutí
připomenou všechny slasti.
Ten, kdo spatří třeba z dálky
ženu s poškrábaným ňadrem,
ocení ji, plana chtíčem,
byť ji předtím vůbec neznal.
Také muž, jenž na svých údech
ozdoben je poškrábáním,
zapůsobí tak, že váhá
třeba pevná mysl ženy.
Není nic tak účinného
k rozdmýchání divé vášně,
jak škrábnutí jsou vhodná
nebo chlípné pokousání.
Zuby lze kousat místa k líbání vyjma hoření ret,
vnitřek úst a oči.
Pěkné zuby jsou:
rovné,
lesklé,
zbarvitelné,
přiměřené,
bez mezer,
ostré.
A vadné jsou:
tupé,
nesouměrné,
hrubé,
nerovné,
drobné,
mohutné,
prořídlé.
Podoby kousnutí jsou:
drobnička,
zpuchlinka,
perlička,
řetízek,
korál,
šňůra korálů,
cár mračna,
kančí hryz.
Malé vášnivé kousnutí, z něhož nepříliš krve, je
drobnička.
Totéž, přitlačí-li se, je zpuchlinka.
To obé a perlička vprostřed doleního rtu. Zpuchlinka
a korál na tváři. Polibky, škrábnutí a kousnutí
jsou ozdobami levé tváře jako dlouhé náušnice.
Několikeré přitisknutí zubů a rtů vytváří korál.
Totéž na vícero místech je šňůra korálů.
Skousnutím malého kousku kůže dvěma zuby
vzniká perlička.
Vícero je řetízek.
A šňůra korálů a řetízek jsou na hrdle, v podpaží
a kolem ohanbí. A řetízek také na čele a na
stehnech.
str. 21
Oblé a nepravidelné kousnutí na hřbetě ňadra je
cár mračna.
Souvislá delší řada četných podlouhlých kousnutí
vprostřed rudých na hřbetě ňadra je kančí hryz.
A to obé toliko u náruživostí divých.
Nápodoby škrábnutí a kousnutí jest používat co
znamínek na čele, na náušnicích a květinových
čelenkách a na svitcích betelových a na třezalkových
listech podávaných milence či milenci.
Madhjadéšanky jsou téměř vznešené, čistých
způsobů, a nemají v oblibě polibky, kousání
a škrábání.
Taktéž ženy z Bálhíky a Avantí; přistupují však
na zvláštní polohy.
Málavanky a Abhířanky mají rády objímání, polibky,
kousání a škrábání, leč bez zraňování, a jsou
k zvládnutí bitím.
Ženy z poříčí Sindhu a pěti řek z duše milují ližbu.
Ženy aparántské a látské jsou divé náruživosti
a zlehýnka piští.
Kóšalanky a obyvatelky Ženského království
jsou rády bity, vášnivy co oslice, a používají umělých
pyjů a nástavců.
Ženy z Ándhry jsou od přirozenosti něžné a rády
obcují, mají však nečisté choutky a neznají způsobů.
Ženy z Maháráštry si libují ve všem Čtyřiašedesáteru,
vedou rády oplzlé a nestydaté řeči a dychtivě se
derou na lože.
Nágarské ženy jsou zrovna takové, leč projeví se
o samotě.
Drávidky jsou vláčné a od samého začátku zvolna
vlhnou.
Ženy z Hvozdu jsou prostřední náruživosti a snesou
všechno; své údy skrývají a cizím se pošklebují
a odmítají muže sprosté a necudné.
Ženy z Gaudska mluví jemně a jsou milostné
a něžných údů.
A ženy se mají chovat podle zvyklostí kraje. Leč
přirozenost je silnější krajových zvyklostí. Tak praví
Suvarnanábha. A během času přecházejí zvyklosti,
oblékání a hry z kraje do kraje, to jest vědět.
Potažmo k objetím atd., předešlé vzbuzuje vášeň
více než následující, leč následující je zjemnělejší
předešlého.
Muž, byť varován, když činí,
co je ženě proti mysli,
třeba škrábe nebo kouše,
jest mu splatit dvojnásobně:
řetízek dej za perličku,
cáry mračna za řetízek.
Takto s předstíraným hněvem
žena laškuje a škádlí.
Za vlasy mu zvrátí hlavu,
jeho rty pak svými saje,
objímá ho rozvášněna
kousajíc ho tu i onde.
Opírajíc se mu o hruď
na hrdle ho kouše divě,
šňůrou korálů ho zdobí,
jak už bylo vyloženo.
Když pak za dne v společnosti
muž tou láskou chce se chlubit,
milenka se tajně směje
zranění, jež způsobila.
Našpulí se jako v hněvu
milenci to vyčítajíc;
holedbá se ukřivděna
zraněními na svém těle.
Takto vzájemně se škádlí
v milostném tom laškování;
jejich láska nevyprchá
ani za sto dlouhých roků.
A když dojde k souložení, nechť srnka obcuje při
hrubé rozkoši rozvírajíc stehna. A slonice svírajíc je
při rozkoši jemné. Kde shoda, tam spojení přirozené.
Tím je i vysvětleno, co kobyla. Přitom má milence
přidržovat nohama. A zejména při jemné rozkoši
lze užít umělých pyjů a nástavců.
Srnka obvykle v trojí poloze:
rozkvět,
zívání
a poloha královny bohů Indrání.
Rozkvět je, když kladouc hlavu níže nazdvihne
pánev. A nechť poněkud uhýbá.
Zívání je, když s pánví pozdviženou, šikmo ji
kloníc, očekává.
Poloha královny bohů Indrání je, když tisknouc
stehna k bokům vloží kolena v podpaží; to pouze
nácvikem. Volí se i při rozkoši přehrubé.
Při jemné rozkoši jest obcovat se sevřenou; taktéž
slonice při rozkoši přejemné. Polohy jsou:
škvíra,
svěrák,
skřipec
a kobylí chvat.
str.22
Leží-li oba tisknouce se snožmo, je to škvíra. Je
dvojí: boční a hřbetní, jak se provádí. A leží-li na
boku, má přiléhat k ženě zprava; to platí vždy
a všude.
Svírá-li obě stehna pevněji než při škvíře, je to
svěrák.
Zkříží-li nohy, je to skřipec.
Drží-li ho krutě jako kobyla, je to kobylí chvat; to
pouze nácvikem a hlavně v Ándhře.
Tolik o způsobech zléhání Bábhravja. Jsou však
ještě podle Suvarnanábhy.
Zdvihá-li obě stehna vzhůru,je to hák.
Drží-li milenec její nohy na svých ramenech, je to
rozškleb.
Zkříží-li je, je to kozelec.
Nechá-li jednu nataženu, je to polokozelec.
Má-li střídavě jednu na rameni milencově
a druhou nataženu, je to naštíplý bambus.
Vloží-li jednu za hlavu a druhou nechá nataženu,
je to halapartna; to pouze nácvikem.
Složí-li zkřižmo nohy na podbřišku, je to poloha
krabí.
Zkříží-li zdvižená stehna, je to závora.
Splete-li nohy v uzel,je to poloha lotosová.
Je-li objímána odzadu odvracejíc tvář, je to poloha
odvrácená; to pouze nácvikem.
A jest se zmínit o různých polohách milování ve
vodě, a to vleže, vsedě a vstoje, neboť snadno je
provádět. Tak praví Suvarnanábha.
Je to však zbytečno, neboť vzdělanci je odmítají.
Tak praví Vátsjájana.
A nyní polohy zvláštní.
Drží-li se navzájem vstoje opřeni o zeď nebo
sloup, je to stoják.
Objímá-li pažemi kolem šíje o zeď opřeného, na
jehož spojených rukách usedla hýžděmi, a pohybuje
se pohybem chodidel natáhnuvši nohy ke zdi, je to
závěs.
Nebo stojí-li na zemi na čtyřech a on doráží býčí
hrou, je to poloha kraví; tu se laskání provádí na
hřbetě. A tímtéž způsobem nechť se koná to či ono
zvláštní nebývalé spojení:
psí,
antilopí,
kozí
a oslí pojímání,
kočičí mrouskání,
tygří šounění,
sloní hmoždění,
prasečí šukání,
koňské obskákání.
Zléhá-li najednou dvě chtivé, je to dvojklan.
Více-li, je to stádo krav.
A činí-li podle toho ve vodě jako sloni nebo antilopy,
jsou to vodní hrátky.
V panství Grámanárí, v Ženském království
a v Bálhíce si ženy porůznu drží vícero mladíků ve
svých komnatách či jinak a kochají se s nimi podle
nálady a jak se hodí, jednotlivě nebo hromadně.
Jeden ji objímá, druhý trtká, jiný se obírá stehny,
jiný ústy, jiný ňadry; a tak pášou postupně se střídajíce.
Tím je i vysvětleno, co obcování ve shromážděních
kuběn a v komnatách žen královských.
Ohavná je soulož řitní, prováděná v Dákšině.
O způsobech vpochvení a o ženském milování po
mužsku promluvíme dále.
Podle zvířat, podle ptáků
naučte se souložení;
rozkoše své rozmnožíte
rozličnými polohami.
Kdo dbá nálad, zvyků, citů,
umí zvolit vhodný způsob,
mezi ženami se těší
lásce, milosti a úctě.
Říkává se, že milování je jako boj. A to pro
rozpornost a lichost lásky. Proto sem patří i bití; a místa
na ramena,
do hlavy,
mezi ňadra,
přes hřbet,
do hýždí
a přes boky.
To je čtvero:
hřbetem ruky,
klofcem prstů,
sevřenou pěstí
a plochou dlaní.
A tím vzniká sténání na nejeden způsob, ano je
rozmanité. A je osm milostných pazvuků:
vzdech,
chropot,
vrkání,
vzlyk,
heknutí,
str.23
sykot,
mlasknutí
a výkřiky jako mami,
nech toho,
pusť mě,
už dost
a ty či ony podle smyslu.
Nadto jest často a střídavě napodobovat hlas jako:
hrdlička,
kukačka,
holub,
papoušek,
zvonihlásek,
černohlávek,
husa,
kachna
a křepelka.
Usedla-li milenci na klín, bije ji pěstí přes hřbet.
Tu jako rozhněvána bije ho v oplátku chroptíc,
vzlykajíc nebo vrkajíc.
Došlo-li už ke vpochvení, bije ji mezi ňadra hřbetem
ruky. Ze začátku pomalu, se vzrůstající vášní
však stále rychleji až do konce. Tu jest vydávat
vzdechy a ostatní pazvuky nepravidelně, opakovaně,
střídavě po celou dobu.
A když se vzpouzí, bije ji do hlavy rukou s poněkud
zakřivenými prsty, totiž klofcem prstů, syče.
A tu uvnitř úst mlaská vrkajíc. A na konci milování
vzdychá a vzlyká.
Sykot připomíná zvuk štípaného bambusu.
Mlasknutí je jako pád cicimkového plodu do vody.
A na polibky a další milkování jest vždy odpovědět
tímtéž s pazvuky. Bije-li ji pod vlivem vášně,
vykřikuje nech toho, pusť mě, už dost a mami a funíc
střídá vzdechy, vzlyky, chropot a jiné pazvuky;
a před závěrem milování ho bije přes boky a hýždě
velmi rychle až do samého konce. Tu jest v rychlém
střídání napodobit hlas křepelky, husy atd.
Tolik o užití pazvuků a bití.
Muž je obhroublý a silný,
divoký a nebojácný,
žena zas je chabá, něžná,
trpící a utištěná.
Tu a tam však zřít je opak
to je laskáním a chtíčem;
avšak netrvá to dlouho,
převládne vždy přirozenost.
V Dakšině bijí do hrudi pěstí s palcem navrch, do
hlavy roztaženými prsty, přes tváře pěstí s palcem
prostrčeným mezi ukazovákem a prostředníkem nebo
mezi prostředníkem a prsteníkem a štípají do
ňader a boků; to je s předešlými osmero úderů. A je
tam na ženách vidět toho stopy. Je to krajová
zvyklost.
Leč je to ošklivé, nevznešené chování, hodno
opovržení. Tak praví Vátsjájana. A vůbec, krajové
zvyklosti se nemají přenášet jinam, ba i tam se jest
zdržet přehánění.
Tak čólský král zabil pěstí s palcem navrch hetéru
Čitrasénu. A kuntalský Šátaváhana Šatakamovec
roztaženými prsty královnu Malajavatí. A Naradéva
se zmrzačenou rukou vyrazil oko herečce, když
nešikovně vedl úder pěstí s prostrčeným palcem.
Rozmýšlení nemá smysl,
ani to, co psáno v Knihách:
když se rozplamení vášeň,
chtíč je příčina i důvod.
Ani ve snu nenapadnou
touhy, laskání a choutky,
které přijdou samy sebou
při vášnivém souložení.
Vizte splašeného hřebce,
cestou necestou jenž pádí
pod přívalem divé vášně
aniž hledí na překážky:
to je obraz milujících,
kteří zaslepeni chtíčem
zmítají se v rozkochání
nedbajíce vůbec na nic.
Ten, kdo zná, však uvažuje
povahu a výdrž ženy;
také svoji sílu zváží
dřív, než rozhodne, co činit.
Neboť jedenkaždý způsob
není vhodný vždy a všude;
souložit jest se zřetelem
na náladu, čas a místo.
Je-li milenec už znaven vytrvalým zléháním, aniž
došlo k ukojení chtíče, tu s jeho souhlasem ho
milenka převrátí pod sebe a pomáhá mu v činnosti po
mužsku; nebo z vlastní vůle toužíc po změně, anebo
milenci pro zábavu. A hodlajíc dostat se navrch
převrátí ho vpochvena, nebo nikoli. Takto se rozkoš
str.24
nepřeruší, nýbrž pokračuje, a to je jedna možnost.
Onak k němu přistoupí od samého začátku; a to je
jiná.
A s uvolněnými květy v uzlu vlasů, smějíc se té-
měř bez dechu a přibližujíc svá ústa k milencovým,
tiskne mu ňadra k hrudi a opět a opět k němu sklání
hlavu; a oplácí mu vše laskání, jež činil předtím.
Směje se a bijíc ho hrozí mu slovy: A teď ti to
oplatím! A potom jeví stud a prahne po oddechu.
A doráží po mužsku, o čemž promluvíme.
Když žena leží na lůžku s myslí zmámenou řečmi
milencovými, tu on uvolní její roucho. Brání-li se,
vzrušuje ji polibky na tváře a hněte ji, pyj ztopořen.
Jde-li o první milování, tře ji mezi sevřenými
stehny; totéž s pannou. A také ňadra skrytá v dlaních
a podpaží. ramena a šíji. A s chlipnicí podle
nálady a jak se hodí. Při líbání ji nemilosrdně drží za
pramen vlasů a sevřenými prsty za bradu.
A přivírá oči studem; to při prvním milování
a panna.
Při souložení jest s ženou zacházet tak jak se jí
líbí. Kamkoli upře zléhaná zrak, tam jest ji laskat. To
je tajemství žen. Tak praví Suvarnanábha.
Známky rozkoše u ženy jsou:
ochablost údů,
mhouření očí,
nedostatek studu
a činná účast v milování.
Vrtíc se a lnouc k milenci v závěru soulože
mává rukama,
potí se,
kouše,
nedovolí mu vstát
a kope ho nohama.
Před vpochvením jest hníst hrmu rukou co slon
a vpochvit se, až zvláční.
A vpochvení jsou:
obyčej,
kopist,
trkač,
hmoždíř,
tlouk,
beranidlo,
kaňour,
býk,
vrabčí poskok,
škvíra.
Řádné a přímé spojení je obyčej.
Rejdí-li s pyjem v ruce na vše strany, je to kopist.
Doráží-li toliko svrchu a pánev je snížena, je to
trkač.
Totéž naopak a divoce je hmoždíř.
Vráží-li dlouho a vytrvale vedrav se pyjem, je to
tlouk.
Dopadá-li rychle celou pánví pěkně zdaleka, je to
beranidlo.
Drhne-li ponejvíc jen z jedné strany, je to kaňour.
Totéž střídavě z obou je býk.
Mrdne-li dvakrát třikrát čtyřikrát, vnikna rázně,
aniž vychází, je to vrabčí poskok; to na závěr
soulože.
A škvíra byla už vyložena.
Střídají se podle nálady ženy a pro změnu.
A nadto, má-li milenka vrch, jsou:
kleště,
kolotoč
a houpačka.
Drží-li pyj kobylím chvatem tahajíc ho a svírajíc,
jsou to kleště.
Točí-li se dokola vpochvena, je to kolotoč; to
pouze nácvikem. Tu nechť milenec pozdvihne svou
pánev.
Vrtí-li přitom pánví houpajíc na vše strany, je to
houpačka.
Vpochvena nechť si oddechne kladouc čelo na
čelo. A po oddechu je zase řada na muži.
Tolik o dorážení po mužsku.
Třeba stydlivá je žena,
která povahu svou skrývá,
vyjeví svou přirozenost,
vdere-li se na milence.
Ať je žena jakákoli
chtíčem, povahou a vášní,
všechno projeví se zřejmě,
ujme-li se činně díla.
Žena postižená čmýrou,
šestinedělka a srnka,
těhotná a příliš tlustá
má se zdržet díla navrch.
Jsou dva druhy kleštěnců: převlečení za muže
a převlečení za ženy.
Kleštěnci převlečení za ženy napodobují je
v oblékání,
v řeči,
v pohybech,
str.25
v jemnosti,
v plachosti,
v prostotě,
v něžnosti
a ve studu.
To, co se ženám páše mezi nohama, činí se
kleštěncům v ústech a zove se to hořením otvorem. Tito
ženští kleštěnci z toho mají nesmírnou slast i dobré
živobytí a tímto způsobem souložení vedou život
kuběn. Tolik o kleštěncích převlečených za ženské.
Kleštěnci převlečení za muže drží své toužebné
sklony v tajnosti, a když to chtějí dělat, provozují
řemeslo masérské. Pod záminkou masáže takový
kleštěnec objímá a laská stehna zákazníkova, dotýká
se jeho slabin i šourku a pyje. Když shledá, že
mužův pyj se ztopořil, hněte ho rukama a jemně ho
mne, aby ho zachoval v tom stavu.
Když tohle činí a muž sezná jeho úmysl a nevybídne
ho výslovně, aby tak činil dál, pak kleštěnec
pokračuje sám, jak mu libo, a ošouní ho hořením
otvorem. Pokud ho muž výslovně vybídne, aby tak
činil dál, tu kleštěnec odmlouvá a jen stěží se dá
pohnout k pokračování.
A těchto osm úkonů činí pak kleštěnec jeden po
druhém:
něžnou ližbu,
pobočný hryz,
tah zevnitř,
tah dovnitř,
sací polibek,
drhnutí,
výcuc manga
a sousto v požeráku.
Po skončení každého úkonu jeví kleštěnec přání
už přestat, avšak když je úkon skončen, žádá muž
další atd.
Když kleštěnec drží mužův pyj rukou, vsune si ho
mezi rty a zvolna jím pohybuje oblizuje žalud, to je
něžná ližba.
Když uchopí žalud shora prsty sevřenými jako
poupě květu lotosového a jemně pokusuje předkožku,
to je pobočný hryz.
Když obemkne žalud sevřenými rty a líbá jej
povytahuje ho ven, to je tah zevnitř.
Když obemkne žalud sevřenými rty a libá jej
zastrkuje ho hlouběji, to je tah dovnitř.
Když drží pyj rukou a líbá ho jako by sál dolení
ret, to je sací polibek.
Když jej takto zlíbal a jazykem šmejdí všude,
zejména po žaludu a po předkožce, to je drhnutí.
Když si do úst vstrčí jen žalud a silně ho svírá
semknutými rty a saje a saje, to je výcuc manga.
A když nakonec na nabádavý pokyn muže si
kleštěnec vsune do úst celý jeho pyj až po kořen
a usilovně jej žmoulá a pokusuje oblizuje mu
šourek, to je sousto v požeráku.
Tento způsob soulože lze doplňovat i bitím,
škrábáním atd.
Hořením otvorem provádějí i kuběny a padlé
ženštiny, služky a děvečky, jakož i ty, jež nejsouce
provdány vydělávají si masérským řemeslem.
Avšak nesluší se to páchat, praví dávní mistři,
neboť je to hnusné, když si muž nechá poskvrnit svůj
pyj stykem s ústy kleštěnce nebo kurvy. Leč Vátsjájana
praví, že zákaz hořením otvorem se týká toliko
provdaných žen a vlastních manželek.
Muži z Východu se neuchylují k ženštinám, jež
provádějí hořením otvorem.
Muži z Ahiččhatry se k nim uchylují, leč hořením
otvorem jim nestrpí.
Muži ze Sákéty provádějí vůbec všemi otvory.
Muži z Města odmítají hořením otvorem, ale
jinak se oddávají všemu ostatnímu.
Muži ze Šúrasény na jižním břehu Jamuny provádějí
bez zábran vůbec všechno, neboť zastávají
názor, že ženy jsou od přírody nečisté a nikdo si
nemůže být jist jejich povahou,
upřímností,
chováním,
jednáním,
spolehlivostí
ani řečí.
Přesto však se kvůli tomu muži ženám nevyhýbají,
neboť zákoníky praví, že mohou být drženy za
čisté zrovna tak, jako kravské vemeno je pro dojení
čisté, třebaže kravská tlama a tlama telete jsou běžně
považovány za nečisté. Také hončí pes je čistý,
když při lovu chytí kořist, třebaže jinak je potrava,
jíž se dotkl pes, velice nečistá. Také pták je čistý,
když klovne do ovoce a ono spadne ze stromu,
třebaže to, co požírají vrány a jiní ptáci, je považováno
za nečisté. A ústa ženy jsou v čas soulože čistá pro
líbání atd. Vátsjájana praví, že v záležitostech lásky
a milování má každý vzdělanec jednat podle
místních zvyklostí a jak mu libo.
str.26
Rozmařilým rozkošníkům
mnozí mladí služebníci
hořením otvorem páší
dohánějíce je k slasti.
Frejíři a nemravové
důvěrní a dlouho známí
hořením otvorem často
navzájem se ukájejí.
Jsou i harémové ženy,
jež si pohlaví svá lížou;
někdy lížou je i muži.
Polibky to připomíná.
Jestli milenka a milík
leží spolu hlavou k nohám
provádějíce si ližbu,
soulož vilných vran to zváno.
Děvky právě kvůli ližbě
opouštějí dobré muže
raději se vzdávajíce
honákům a vyvržencům.
Výslovně však žádná ližba
v Knihách zakázána není;
nicméně ji nemá páchat
muž, jenž dbá na čest a jméno.
Zejména se jí má bránit
bráhman, ministr a vědec,
byť se dopustit jí může,
neshledá-li východiska.
V traktátech se také píše
o výživnosti a chuti
psího masa, jak je zdravé.
Proč však by je měl jíst každý?
Nicméně chci připomenout,
že jsou lidé velmi různí
a že podle okolností
tento způsob má svůj význam.
Jednej tedy se zřetelem
na svůj chtíč a na mé rady,
s ohledem na čas a místo;
rozhoduj se uvážlivě.
Koneckonců všechno tohle
provádí se neveřejně,
takže stejně nelze zvědět,
kdo, kdy, kde, jak, s kým co páše.
Frejíř s přáteli a služebnictvem, učině květinový
dar, nechť vstoupí do provoněné a líbezné besídky
k vykoupané a nalíčené ženě, poněkud podroušené,
vybízeje vlídně k popití.
A nechť usedne od ní vpravo. Dotýká se jejich
vlasů, podolku, uzlu roucha. Pro potěchu ji objímá
levou rukou nezbraňován. Zavede žertovnou a
milostnou řeč, jak už dříve vyloženo. A promlouvá
v narážkách o věcech chlípných a necudných. Nechť
zazní zpěv a hudba s tancem nebo bez tance. A hovor
o krásných uměních.
Jeví-li známky milosti, tu jest obdarovat ostatní
lidi květinami, vonnými mastmi a betelovými svitky
a propustit je. A o samotě ji vzrušuje, jak řečeno,
objímáním atd. Pak přistoupí k uvolnění roucha
atd., jak řečeno.
Tolik o začátku soulože.
Po skončení soulože, dosáhnuvše slasti a střežíce
se stydlivě vzájemného pohledu, jako by se neznali,
jdou se každý zvlášť umýt a upravit. A když se vrátí,
usednou už beze studu na vhodném místě a podají si
betelové svitky; a sám jí natírá tělo santalovým nebo
jiným olejem. A napájí ji vlídně, číši v pravici, levicí
ji objímaje.
A oba pojídají pochutiny různého druhu podle
povahy a nálady. A podle kraje a chuti
rýži,
masnou polévku,
jíchu,
šťovíkový salát,
pečené maso,
zákusky,
nápoje,
mango,
maso sušené
a plátky citrónu v cukru.
Tu ochutnávaje nabízí jí to či ono: Je to slaďoučké,
jemné, výborné.
Nebo usednou na ploché střeše domu a dívají se
na měsíc. Tu nechť zavede příhodnou rozpravu. Leží-li
mu v objetí pozorujíc měsíc, ukazuje jí hvězdy
a souhvězdí: Hle Jitřenka, Polárka, Velký vůz.
Tolik o závěru soulože.
Při lásce a souložení
chování je důležito:
něžná péče, vlídný hovor
působí, že touha vzrůstá.
Vzájemně se milujíce
ohledně a cituplně,
tu se spolu pohněvají,
tu zas zrak jim plane láskou.
str. 27
Tančí, zpívají a hrají
pouze na milostný námět,
zaroseným okem hledí
na měsíc a na hvězdičky.
Vyprávějí o svých touhách
před tím, než se seznámili,
nebo líčí žal a hoře
při svém prvním odloučení.
Potom objímat se začnou
vášnivě se líbajíce,
laskáním a milkováním
znova probudí se chtíče.
Jednotlivé druhy chtíčů jsou:
na první pohled,
ponoukaný,
účelový,
na dálku,
cvikýřův,
přízemní,
bezmezný.
Vznikne-li v obou touha od prvního spatření, ať
zprostředkovaného, ať náhodného, nebo po návratu
z cesty či po roztržce, je to chtíč na první pohled.
A tu se jedná tak, jak je zapotřebí pro ten záměr.
Začnou-li si ti již spolu ještě nejsou daleko, byť
se milují, je to chtíč ponoukaný. Tu nechť vzbuzují
vášeň vzájemně se vzrušujíce laskáními vybranými
podle nálady ze Čtyřiašedesátera.
Činí-li to kvůli něčemu majíce náklonnost jinde,
je to chtíč účelový. Tu nechť hledí laskat vesměs
podle pouček.
Představuje-li si však muž v duchu jinou srdci milou
a obcuje ve vášni a milkování, je to chtíč na dálku.
Obcuje-li s chudačkou, s děvkou nebo se služkou,
je to chtíč cvikýřův. Tu není zapotřebí dbát
o laskání.
A kuběna kvůli něčemu s vesničanem, je to chtíč
přízemní. A frejíř s vesničankou, pastýřkou nebo
divoškou.
A ve vzájemné důvěře a lásce, to je chtíč bezmezný.
Zamilovaná milenka však nesnese zmínku
o svých sokyních nebo vyprávění o nich, anebo
oslovení jejich jmény; a nevěru milencovu. Tu nastane
velká hádka, pláč a vyvádění, rozcuchá si účes
a pohodí čelenku, tluče, převrhne sedátka a rozhází
lože, strhá ze sebe věnec a šperky a vrhne se na zem.
Tu ji chlácholí vhodným způsobem padnuv jí k nohám
a vlídně přistoupě pozdvihne ji na lože. A stále
zuřivěji navazujíc odpovědi na jeho řeč, zdvihá ho za
vlasy a odkopává ho nohou do paží, do hlavy, do
prsou nebo do hřbetu, jednou dvakrát třikrát. Pak
odejde ke dveřím a usednuvši tam pláče.
Nechť však nevyjde ze dveří ven, to by byla chyba.
Tak praví Dattaka.
Tu vhodné chlácholena zatouží po smíru, leč byť
usmířena, zraňuje ho pichlavými slovy, a toužíc po
milování nechá se od něho objímat.
Avšak je-li kvůli tomu pohoršena ve svém domě,
přijde milenci povědět své mínění. Tu milenec
použije nohsleda, světáka a šantalu, aby ji uklidnili,
a jimi provázena přijde s nimi do jeho domu; a tam
zůstane.
Tolik o milostné hádce.
Muž, jenž na milovné ženě
použije Bábhravjovo
Čtyřiašedesátero,
dojde úspěchu a cíle.
Kdo však nauku tu míjí,
ten je v shromáždění moudrých
považován za hlupáka,
byť se vyzná ve všech vědách.
Avšak koho zdobí znalost
Čtyřiašedesátera,
ten je středem pozornosti
v společnosti žen a mužů.
Mudrcové ctí tu znalost,
kuběny ji uctívají,
ctí ji také prostí lidé -
kdopak by ji neuctíval!
Učitelé zvou ji v Knihách vědou,
k úspěchu jež vede,
roztomilou těšitelkou,
která nese zdar a rozkoš.
Proto každý, kdo se vyzná
v Čtyřiašedesáteru,
u všech žen se těší úctě,
ať jde o panny či děvky.
A tu končí hlava druhá, Milování.
|
|
|