lg_home.gif (3905 bytes) lg_2024.gif (2700 bytes)

Pokračování

04.05.24
.
Jaký je smysl života člověka? Pro všechny platí, že mají rozvíjet své schopnosti. Na to  máme velký počet životů postupně prožívaných střídavě v těle a pak v bardu. S tím souvisí potřeba zátěže, soutěže, aktivity a napojení na společnost lidskou nebo duchovní. Žádného člověka svět nenechá bezprizorního. Vyspělé staré zkušené duše se vracejí jako osudové síly. Ty v 95 procentech řídí osudová rozhodnutí člověka.
Lidé se zamýšlejí nad svojí životní rolí nebo přijmou program, který jim osud svěří. Člověk nemusí být zrovna fatalista, ale stejně se osudu podřídí, neboť je řečeno: "Někdo je osudem veden, jiný vláčen". A jaký je tedy smysl života? Být nositelem života, prožívat různé životní situace a hodnotit je, rozvíjet své schopnosti, přijmout funkci ve společnosti, předat život svým potomkům, Buddha říká, že po všech inkarnacích přijde nirvána, říkám, že vyspělé duše přijmou roli svých bohů, ta nirvána může být také a dříve. Ptal jsem se mladých v čajovně, zda nějak řeší duchovno. Řekli mi, že se tím vůbec nezabývají. Už byli asi ukotvení nebo to řešit nemuseli.   .
Ještě bych rád připomenul první kapitoly knihy Genesis. Píše se tam o vyhnání z ráje. Lidem (Adamovi a Evě) bylo odepřeno poznání, také poznání dobrého a zlého, ani prožívání nahoty a erotiky jim nebylo dáno. Vlastně je to tak dodnes. Jaké jsou důvody? Zda tyto důvody trvají dodnes? Je to celé o vztahu člověka k Bohu Hospodinovi. Plyne z toho, že Hospodin člověka v lásce nemá, vidí v něm konkurenta. Už také víme že Hospodin a celý jeho svět se člověka bojí. Myslím, že oprávněně.
.
.
.