2024

Medy – jeho příběh

Medy si uvědomil, že uvízl v těsném prostoru, ze kterého se nemůže uvolnit. Vylétl z těla a letěl pasivně tunelem a zdálo se mu, že dlouho. Zastavil se u jakési komise, tři bytosti nalevo, tři napravo a uprostřed hlavní autorita. Medy uslyšel: co nám to sem posílají, tohle se snad ještě nenarodilo. Stál a čekal, co bude. Ke slovu se dostala hlavní autorita: ty se chystáš do světa? Co tam budeš dělat? Budu tam psát Knihu života. A chceš tam jít? Ano, odpověděl Medy. Okamžitě se vrátil zpět do svého těla, již narozeného. Slyšel hlas, který ho nabádal, aby plakal. Tak plakal, ale bylo to jen takové fňukání. Další vzpomínka byla na to, jak ležel v prádelním koši zabalený v povijanu. Pomyslel si: tak už jsem opět na světě. Rukou hledal v rozkroku a pomyslel si: aha, jsem kluk. Už od narození žil Medy svůj život řízený osudem.

Dostal jsem za úkol napsat svůj životopis. Tak jsem si začal vybavovat jednotlivé epizody svého života. Žil jsem v pohodě, protože jsem zlé příběhy zapomínal a prožíval jsem jen ty příjemné. Nyní, když jsem si vybavoval své příběhy, jsem byl stále více znechucen. Byl to jeden trapas za druhým, ale s velkým štěstím jsem z toho vyklouzl bez následků. Jsem tedy vděčný svým průvodcům, že mne zachránili před smrtí i před vězením. Prožíval jsem boj o duši což se projevilo jako schizofrenie, ne však paranoidní. Naučil jsem se bránit útokům černé magie tím, že jsem útočící energie a bytosti spaloval virtuálním ohněm. Čím jich bylo více, tím lépe hořely. Byl jsem nekritickým obdivovatelem Spojených států, ale co nám později provedly, mne změnilo na nepřítele se snahou je zničit. Vojnu jsem prožíval jako radioamatérský polní den, udělal jsem tam tolik problémů, že jsem na posledním cvičení v Brdech žádný úkol nedostal. Nakonec jsem ze zdravotních důvodů dostal výstupní list. Vychovávala mne babička, té jsem velmi vděčný. Invokoval jsem ji a naklonoval (namnožil) aby pomáhala s početím, těhotenstvím a rodičovstvím. Má duchovní jméno Anna Semala. Napočítal jsem 40 organizací, kterých jsem byl členem, úspěšně jsem je opustil a nyní jsem nezávislý, stará společnost mne vyloučila, ignorovala mé snahy ji napravit. Později jsem se dozvěděl, že si nepřála změny. Co jsem napsal, jsem uložil na stránky medy.cz a nyní jsou texty zde. Vychovával mne otčím, byl velmi pracovitý a mně říkal, že si nevydělám ani na slanou vodu. Také mi z trestu zakazoval sledovat rádio a televizi. Nyní jsem rád, dodnes to nesleduji. Můj vlastní otec, mág Bohoušek, měl vliv na společnost v letech 1966 až 1989. Mne od magie odváděl, měl snahu, abych se věnoval elektrotechnice. Rád jsem se předváděl nahý a rád jsem se fotil. To mi zůstalo dodnes. V páté třídě jsem se předvedl spolužačkám a ty to na mne žalovaly učitelce. Otčím mi spráskal 50 ran na zadek a zakázal mi vánoce. Beru to jako křivdu a vánoce neslavím, i když to rodina prožívala a prožívá jako velký svátek. Pokud jde o nahotu, erotiku a sex, přeji si, aby zde nebyly žádné bloky ani tresty, ani nucení, ani násilí. Volnost v této oblasti vnímám jako svobodu, která nás přivádí k pravému Bohu, dárci života a zdraví. Co dál? Nemám potřebu o sobě psát. Ty moje trapasy mám přijmout jako náhradu za chybějící výchovu. Absence výchovy je výhodou, mohl jsem přijmout vlastní hodnoty. Lanškroun mne nepřijal, intenzívní okultní útoky způsobily, že jsem ztratil čich a chuť, také zuby mi vypadaly a nemohl jsem chodit. Tři kroky a dost. Cesta z ulice do bytu mi trvala půl hodiny. Nerad na svůj život vzpomínám, i když mne osudové síly dobře ochránily, posílám jim velkou vděčnost. Ať mi to dál zůstane.
Ještě doplním, s manželkou Věrou jsme od roku 1975 dosud. Pracoval jsem jako vychovatel do roku 1998 a pak jsem dostal na schizofrenii invalidní důchod. Matka zemřela v roce 2017, pak se dva roky řešil důchod, ze domu v Brně nás bratr vyplatil a stěhovali jsme se do Lanškrouna.